Čarodějky

Jako u každého pohádkového příběhu, hrdina neodhalí podstatu zla hned na začátku, ale až když dostane facku.

I když hrdina v tomto případě není ten správný výraz. Spíše vykulený přizdištváč.

Jakmile se u mne na zahradě něco hne, její máma visí nenápadně na plotě, jak mokrý zatuchlý ručník. A každý večer zase jen to jedno rozsvícené okno. Ať chcete, či nechcete, prostě Vám to nedá a jednoho dne se zeptáte.

„Jani, co se to tam u vás vlastně přihodilo?“ čekala to. Jak by ne. Máma, co nechce těžce nemocnou dceru s vnučkou pustit domu se slovy, že dvougenerační dům je malý a je tam tedy málo místa , to by se zeptal každý, protože to není jen tak.

„Máma je čarodějka.“  Rozchechtá se tím svým úžasným způsobem.

„Ne počkej, mně to opravdu zajímá.“když se konečně uklidní.

„No vždyť ti to říkám!“ Už se nesměje. Jejím pohledem prolétne letmý záblesk. Není to ale záblesk zla. Právem by mohla být naštvaná, že se musí s dcerou potloukat mezi špitálem a podnájmama. Je to jen plamínek od svíčky, co dává světlo a sílu. A pak se rozbrečí.

„Od té doby co umřel táta je všechno jinak Milane.“ Chceš to opravdu slyšet? Chci a mlčím.

„Táta tomu ještě dával jakýsi řád a držel ji na uzdě. Nikdy jsem nevěnovala pozornost tomu, jak je utrápený a z toho marného boje unavený. Když ti řeknu, že ho mlátila, tak mi asi neuvěříš?“

Začíná to mít hororový nádech.. To že existuje domácí násilí i obráceně vím. Ale sto padesáti kilového chlapa mlátit? Ona? O hlavu menší? Zřejmě si všimla mého údivu.

„Trubkou od vysavače, paličkou na maso, no prostě vším, co bylo po ruce.“

„A za co? Vždyť táta nepil.“

„Za všechno. Při sebemenší hádce, při jeho jakémkoli, byť nepatrném odporu.“ Snažím se si ji vybavit. Pravda, je to taková postavička co se nápadně nenápadně plouží ulicemi, nepozdraví a nikdy se neusměje a jen naslouchá. Takový divný patron. Na svůj věk pěkně pěstěná.

„Jani, ty přeháníš?“ Už není kdo by ji to dosvědčil.

„No tak přeháním.“ A zase se rozchechtá.

„Nechme toho. Je strašné se dívat každý den na dům mého táty jak chátrá. Ale neboj, dlouho ti tu strašit nebudu. Koupím si byt nebo svůj dům, nejméně dvacet kilometrů odtud.

„Sejde z očí, sejde z mysli.“ zakončuje se smíchem až si myslím, že nebude také úplně v pořádku. To se přece říká o bývalých láskách a ne o mámách?