Čarodějky

Jak řekla, tak se také stalo. Během 14-ti dnů objela 215 nemovitostí v nabídce na prodej. Neuvěřitelné. A pořád ten elán a úsměv. Jednoho dne mi ale volá a hned z hlasu poznávám, že se něco děje.

„Ahoj, je to špatné Milý…“

„Copak se děje, tam nahoře u Matějě“

„Jsem ve špitále a vypadá to, že to bude na dýl.“

A sakra, to je ta onkologie, hematologie a jiné od poslechu odpudivé termíny.

„Kde?“

Ne, ne miláčku, z toho by jsi asi radost neměl. Když tak pozítří. Neptej se co a proč. Vše ti povím až příjdeš.“ Zavěsí. Tak je to tady. Mluvila u tom. Ale proč mne nechává v takové nejistotě? Tu noc jsem nezavřel oko.

Na příští den jsem vyrazil, ať si říká co chce? Známe to všichni při vstupu do těchto desinfekcemi prosáknutých i když přesvícených prostor.

 Padne  tam na vás tíseň a už ve dveřích si přejete, aby jste už byli pryč.

„No nazdár.“ Vítá mne rozzářená na lůžku od okna. No to snad není pravda. Tak já nespím v obavách a ona tady baví celý pokoj onkologicky nemocných spolubydlících. To bylo zřejmé již podle smíchu na chodbě.

„Ty si děláš srandu?“

„Jo“pokládám tu nejhloupější otázku

„A s čím tady teda jsi?“ Zdravím při tom bezvlasé, bezvládně ležící ženy, které se jen tak potutelně uculují. Je mi jasné, že jim zase vyprávěla některý ze svých brutálních vtipů.

 „No, už jsem tady málem nebyla, když se tak akademicky  ptáš a neumíš ani číst nápisy na dveřích.“ Onkologie

„Vždyť ty ale nemáš rakovinu.“ Bezohledně mi ulétne a s omluvou neomluvitelnou přelétnu pohledem ženy nypíchnuté na chemoterapii

„Tam kam patřím nemají místo!  Už jsem tam měla dávno být, ale znáš to. I ten  mladý doktor se divil, co tu ještě dělám, že to nechápe.“Zase ten smích. Je pod lékama a zfetovaná, dochází mi.

„Jani, nehraj si se mnou.“ Unavený z probděné noci, z jejího nemístných vtipu, vůbec nevím jak se mám chovat. Ubírá na plynu

„No fakt, na hemošce mají plno, tak mne dali sem, mezi rakovinu. Prý je to úplně jedno. Že jo jo holky“ Ti jen přikyvují. Přikyvují ale tak nějak jinak. Hezky

 Mluví o tom jako by ji umístili na základce na do jiné třídy. Tak otevřeně, nebojácně  s nadsázkou.

„Ty Aničko, řekni ten vtip o té  buňce….“vyzve sousedku na lůžku

„Jani!“ napomínám ji. V tom se posadí, úsměv ji zmizí a zcela vážně  mne okřikne.

„Tak poslouchej. My to tady máme spočítané a ty mi nebudeš říkat co můžu a nemůžu.“ Zcela vážně a bez okolků mi vyčiní jak malému spratečkovi. Nastávají  dlouhé tři vteřiny ticha. Pak sebou škubne, že ji vypadne kanila a rozpřáhne se ke dveřím.

„A jestli jsi mi sem přišel kázat, nebo nedej bože snad litovat, tak tady nech to ovoce a vypadni.“ Upadá vyčerpaná do lůžka oči v sloup.

„Haaa, to se mi ulevilo, sakra.“ A zase se rozchechtá jak smyslu zbavená. Je pod sedativem  To je jasné.

 Hledím na ty proměny nálad  s neskrývaným obdivem. Pokládám tašku s ovocem na stolek a mlčky odcházím. Až u dveří pokračuje.

„Počkej, to byl vtip, že jo holky? My se tady musíme nějak zabavit a nebereme tak jako vy tam venku!“ zakroutím  hlavou a pomalu lituji, že jsem sem lezl.

„Hele a tenhle znáš?“Nevěřím svým uším.

Po vyslechnutí deseti vtipů mne propouští polibkem a do ucha mi šeptne.

„Miluji tě.“

Odcházím, oční váčky zduřelé  od smíchu s bránicí na kaši

„Zítra jdu na kudlu, tak mi drž pěsti.“ Volá do přivírajících se dveří, abych už nemohl reagovat.

 Nemá cenu se dál vyptávat, slídit, hrabat se v tom jak v kupě hnoje. Spíše přemítám, jestli to je odvaha nebo strach, to co ji takhle drží pohromadě. Vždycky byla výjimečná, co povídám, je výjimečná a bude výjimečná. Už blbnu. Za to já jsem pytel strachu, takový přizdištváč, co se plíží špitálem u zdi, aby si ho snad ta zubatá, co  tady kraluje, nevšimla.    

Autor: Milan Kalous | pátek 23.1.2015 19:32 | karma článku: 12,53 | přečteno: 775x
  • Další články autora

Milan Kalous

Promořená stopařka

Je to týden a Verča nikde. Docela jsem si na ni zvykl. Ale co když už je také promořená? Včera to bylo v televizi. Zcela fundovaně o tom vedli debatu. Nejdřív jsem si myslel, že se dívám na nějakou ujetou Partičku s Genzerem

7.4.2020 v 6:39 | Karma: 16,50 | Přečteno: 728x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

Stopařka bez roušky

Zvonek. CRRR. To bude Veronika. Stavila se s rouškami, jak slíbila. Otvírám z vesela a zvu ji dál. "Kde máš roušku?“ Nemyslím to zle. Vždyť jsem také bez roušky. Jsem přece doma ne?

3.4.2020 v 6:52 | Karma: 14,45 | Přečteno: 789x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

Stopařka v roušce

Všechno se zastavilo. Úplně všechno. Policie má jiné starosti.Silnice pusté, bankovní účet vysychá, dovolená v háji. No tak budeme doma. Vždyť je tady také hezky. Pouštím si nově spuštěný televizní kanál pro seniory..

28.3.2020 v 6:49 | Karma: 13,20 | Přečteno: 645x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

Stopařka - sms

Ten dopis mi byl čert dlužen. Verču mi byl čert dlužen. Celý ten stop mi byl čert dlůžen. Co mohu dělat? Nemohu dělat vůbec nic. Mohu jen napsat sms, že nestíhám, že se omlouvám, že mi to je moc líto. Ale čeho? Že jsem srab?

5.3.2020 v 6:54 | Karma: 13,52 | Přečteno: 558x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

Stopařka - dopis

Veronika se od mámy konečně odstěhovala a všechno vyšumělo do ztracena. Už jsem ani nekontroloval katastr. Hlavně jsem přestal brát stopařky. I když je pravdou, že občas mi hlavou prolétlo, co všechno se tu noc mohlo stát.

3.3.2020 v 6:59 | Karma: 14,97 | Přečteno: 632x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘKA - ve střehu

Hodil jsem celou tu stopařskou etýdu za hlavu a soustředil se zase sám na sebe. Nevolají. Také nevolám. Jen občas zkontroluji mámin katastr nemovitostí, jestli jsou brambory na řádku a všechno je v pořádku. Jak s oblibou říkávala.

12.2.2020 v 17:19 | Karma: 13,81 | Přečteno: 564x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘKA - klid před bouří

Hned po výuce volám máti "Jak to vypadá?" V ledasčem má vždy pravdu. Tak jako každá matka. Nicméně polonahé děvče toulající se sychravou krajinou, toho času spící v její ložnici je zdá se mi i pro ni nevšední situace.

10.2.2020 v 15:33 | Karma: 17,38 | Přečteno: 607x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘKA - můj osud

Stoupáme po schodišti starého bytového domu jako zloději zkoumající každé mezipatro pohledem nahoru. Čtvrté patro. Zdá se tu být klid. Také proč ne. V půl páté ráno. „Máš klíče?“

9.2.2020 v 6:33 | Karma: 18,77 | Přečteno: 781x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - Veronika doma

Sedím u té pumpy neschopen čehokoli. Vzít si cizí osobu do auta je dnes opravdu hazard se životem. Pomalu mi dochází, co se vlastně stalo. Kontroluji. Doklady mám u sebe, brašna s laptopem je také na místě, mobil,... Sakra mobil.

6.12.2019 v 5:20 | Karma: 18,35 | Přečteno: 713x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - Veronika ŽD

To mlčení je nesnesitelné. U Ždírce jsem to nevydržel. Tak mladá a v blázinci v Brodě? Od tama prý není návratu. To mi nějak nesedí. Přemýšlím nahlas. Jako první jsou zde přece psyhiatrická zařízení.

26.11.2019 v 7:19 | Karma: 14,45 | Přečteno: 659x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - Veronika HB

Nezastavuj osamělé slečně. Nařkne tě ze znásilnění a budeš platit, platit, platit. Dokud tě úplně nezničí.

23.11.2019 v 4:49 | Karma: 20,07 | Přečteno: 900x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - novodobé somráctví

Zastavit dnes stopaři je hazard se životem. Uvolňovaly se mantinely, uvolnily se i mravy. Pořád mám ale pocit, že jako řidič těm stopařům něco dlužím.

17.11.2019 v 5:04 | Karma: 16,47 | Přečteno: 675x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - naděje i strach

V listopadu se v každém z nás probudila naděje, ale i strach. My co jsme nikdy na západě nebyli a znali ho jen z každodenních komunistických propagand jsme vedle euforie pocítili i úzkost. Obstojím? Osvědčím se? Nelžete, že ne!

16.11.2019 v 6:39 | Karma: 10,08 | Přečteno: 212x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - listopad 1989

Nejlepší časy na stop byly, když pukaly ledy. To vám stavěli ještě než jste přišli na stanoviště. Bohatší, chudší, vzdělaní i hloupí. Všichni. Stačilo mít pod paží pár smotaných plakátů a na silnici se o vás poprali.

10.11.2019 v 6:07 | Karma: 14,64 | Přečteno: 395x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - funebrák

Je dobře, že dnes už tolik stopařů na cestách není. Je dobře, že to studenti nemají zapotřebí a jezdí téměř zadarmo. Je ale škoda, že přijdou o ty zážitky, co jsme na stopu zažívali my. Tak třeba tenhle.

9.11.2019 v 6:22 | Karma: 18,31 | Přečteno: 476x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

V zajetí hry IX. - návrat

Výmluvy Tomáše, že ho spravedlnost dostihla pro nesplacené dluhy ho do basy zřejmě opravdu dostanou. Otázkou je, co bude dál. Dluží podle portálu justice celkem milión korun. To už je slušná částka.

5.11.2019 v 17:30 | Karma: 8,77 | Přečteno: 185x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

V zajetí hry VIII. - vězení

Tak už to má jisté. Tom. Dva roky natvrdo. No ale pozor, jak bude splácet tu insolvenci? Jak bude splácet alimenty? Neměl prostě podvádět. Nebudu si dělat výčitky. Nebudu.

3.11.2019 v 7:38 | Karma: 13,04 | Přečteno: 344x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

V zajetí hry VII. - trestní oznámení

Podat na lumpa trestní oznámení není jen tak. Chce to odvahu a jistotu, že toho kdysi blízkého, milého, pozorného gaunera chcete opravdu zlikvidovat. Poslat do vězení. A teď na jak dlouho? Rok je málo, deset je moc.

31.10.2019 v 6:31 | Karma: 12,42 | Přečteno: 429x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

Demokracie před soudem

Jméno: Demokracie. Datum narození: 17.11. 1989. Narozena: v Československu. Národnost: Česká Státní příslušnost: ČR-EU

30.10.2019 v 8:13 | Karma: 9,54 | Přečteno: 293x | Diskuse| Společnost

Milan Kalous

V zajetí hry VI. - lék na insolvenci

Víme jak to u nás chodí. Víme jak si půjčit mega a vrátit jen třetinu. Vědí to gembleři. Vědí to hlavně podvodníci.

29.10.2019 v 5:34 | Karma: 13,15 | Přečteno: 341x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 177
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1463x
Jen se tak dívám a naslouchám tónům kolem sebe.