Čest poraženým

Váhám nad mobilem a čtvrtým pivem, jak na to. Zavolat Blance a požádat ji o pomoc? Požádat ji o pomoc pro někoho, kdo o tom ani neví a možná ani nestojí? Žádat někoho o jeho energii? To nedělá člověk každý den.

„Ahoj Blani, mám prosbu. Nevyléčila by jsi mou Janu?“ Ježiši to je blbý. Určitě mi připomene.

„Vždyť jsi říkal, že tě nedávno sbila paličkou na maso a že toho máš už dost?“

„No jo no. Zbila. Ale možná to byla i má vina. Neměl jsem tak chlastat.“ A ona se zeptá.

„A stojí ti to za to?“

„Stojí. I kdyby to mělo být to poslední, co pro ni dělám.“

„Tak mi dej její rok, den a hodinu narození.“ A jsem v řiti. Jana tomu nevěří a potom nemá smysl se o cokoli snažit. Pokud ji ale bude opravdu zle … Člověk v takových případech prý sáhne po čemkoli, včetně toho, čemu nevěří. Úvahy se rozmělňují a pohupují se na bělostné pěně piva. U sedmého jsem měl jasno. Zajdu za její máti. Vždyť to je sousedka a zatím jsme spolu žádnou konfrontaci neměli. Ona mi tu hodinu narození určitě prozradí. Jde přeci o život její dcery. Přesvědčuji sám sebe cestou domů.

      Míjím branku sousedky a hle, ještě se tam svítí.

„Co můžeš udělat hned, neodkládej na zítřek!“ dodávám si odvahy a snažím se zachytávám drnčení domovního zvonku. Nic. Tak ještě jednou. Nic.

„Třikrát a dost.“ A náhle. Rozsvěcí se v zadu na zápraží.

„Dobrý večer paní Bečková. Nezlobte se, že obtěžuji takhle večer, ale mám na Vás prosbu.“ Volám do šera do zahrady.

„Kdo je?“

„Tady soused ze zahrady.“

„Co se děje?“ vrátí se mi podezřívavým hlasem. Připadám si jako kdybych vyjednával s bunkrem.

„Potřeboval bych s Vámi mluvit o Janě.“

„Co s ní zase je?“

„Víte že je v nemocnici a je to s ní vážné?“ pivo bylo příčinou, že jsem zesiloval na hlase, takže se začaly rozsvěcet okna sousedů. Mně to bylo ale fuk.

„Ta tam je tam každý měsíc, co já vím. Nevím jak mohu pomoci. Mám starosti sama se sebou. Na shledanou.“

      To mne namíchlo. Vím, že psa nemají, tak jsem hasičským flopem přeplotil plot a už jsem byl u vchodu.

„Paní Bečková, potřebuji jen hodinu jejího narození. Mám člověka co by ji mohl pomoci …“

skáče mi do řeči

„Zase nějaký čáry máry? To je celá ona.“Začala být poněkud vstřícnější.

„A co ji vlastně je?“ už jsem se lekl, že se nezeptá.

„Zase ty krevní destičky, však víte.“

„Nevím.“

„Aha. A budete vědět tu hodinu?“ Nerozpitvávám jejich vztah a mířím k účelu mého vloupání.

„O půl čtvrté ráno.“ Vypadne z ní po malém zaváhání.

„Děkuji.Vracím se stejnou cestou stejný způsobem, spokojen sám se sebou a úspěšností mise

„Ještě mi rozbijete branku.“ Slyším ještě za sebou a pak už jen klapnutí vchodových dveří a zámek na dva západy.

Nevím co si děvčata udělala, ale tak nepříjemný pocit z člověka už jsem dlouho neměl. A to spolu sousedíme celých deset let. Je fakt, že cokoli se u mne na zahradě šustne, myslím nějaká párty, návštěva, ostuda, či hádka …, hned se hrne plet u našeho plotu kompost, který mi tam celá ta léta „voní“.

A teď její dcera, co ji nepustí domů v době nemoci, bydlí u mne a kouká ji do zahrady. To pro ni musí být hrozné.

A nebo nemusí.

Lidi jsou různí a různé koníčky mají. Někdo se celým životem prohádá, protože bez toho nemůže být, někdo touží po klidu a někdo někoho občas musí zbít, aby se obloha zase vyjasnila …

„A že jsem občas na zabití mi řekla už i Blanka. Tak to snad pochopí a pomůže.“

S těmito úvahami usínám, naplněn pozitivním vědomím, spokojen, že jsem úkol splnil.

 

Autor: Milan Kalous | neděle 6.11.2016 5:44 | karma článku: 15,66 | přečteno: 416x
  • Další články autora

Milan Kalous

Promořená stopařka

Je to týden a Verča nikde. Docela jsem si na ni zvykl. Ale co když už je také promořená? Včera to bylo v televizi. Zcela fundovaně o tom vedli debatu. Nejdřív jsem si myslel, že se dívám na nějakou ujetou Partičku s Genzerem

7.4.2020 v 6:39 | Karma: 16,50 | Přečteno: 728x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

Stopařka bez roušky

Zvonek. CRRR. To bude Veronika. Stavila se s rouškami, jak slíbila. Otvírám z vesela a zvu ji dál. "Kde máš roušku?“ Nemyslím to zle. Vždyť jsem také bez roušky. Jsem přece doma ne?

3.4.2020 v 6:52 | Karma: 14,45 | Přečteno: 789x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

Stopařka v roušce

Všechno se zastavilo. Úplně všechno. Policie má jiné starosti.Silnice pusté, bankovní účet vysychá, dovolená v háji. No tak budeme doma. Vždyť je tady také hezky. Pouštím si nově spuštěný televizní kanál pro seniory..

28.3.2020 v 6:49 | Karma: 13,20 | Přečteno: 645x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

Stopařka - sms

Ten dopis mi byl čert dlužen. Verču mi byl čert dlužen. Celý ten stop mi byl čert dlůžen. Co mohu dělat? Nemohu dělat vůbec nic. Mohu jen napsat sms, že nestíhám, že se omlouvám, že mi to je moc líto. Ale čeho? Že jsem srab?

5.3.2020 v 6:54 | Karma: 13,52 | Přečteno: 558x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

Stopařka - dopis

Veronika se od mámy konečně odstěhovala a všechno vyšumělo do ztracena. Už jsem ani nekontroloval katastr. Hlavně jsem přestal brát stopařky. I když je pravdou, že občas mi hlavou prolétlo, co všechno se tu noc mohlo stát.

3.3.2020 v 6:59 | Karma: 14,97 | Přečteno: 632x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘKA - ve střehu

Hodil jsem celou tu stopařskou etýdu za hlavu a soustředil se zase sám na sebe. Nevolají. Také nevolám. Jen občas zkontroluji mámin katastr nemovitostí, jestli jsou brambory na řádku a všechno je v pořádku. Jak s oblibou říkávala.

12.2.2020 v 17:19 | Karma: 13,81 | Přečteno: 564x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘKA - klid před bouří

Hned po výuce volám máti "Jak to vypadá?" V ledasčem má vždy pravdu. Tak jako každá matka. Nicméně polonahé děvče toulající se sychravou krajinou, toho času spící v její ložnici je zdá se mi i pro ni nevšední situace.

10.2.2020 v 15:33 | Karma: 17,38 | Přečteno: 607x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘKA - můj osud

Stoupáme po schodišti starého bytového domu jako zloději zkoumající každé mezipatro pohledem nahoru. Čtvrté patro. Zdá se tu být klid. Také proč ne. V půl páté ráno. „Máš klíče?“

9.2.2020 v 6:33 | Karma: 18,77 | Přečteno: 781x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - Veronika doma

Sedím u té pumpy neschopen čehokoli. Vzít si cizí osobu do auta je dnes opravdu hazard se životem. Pomalu mi dochází, co se vlastně stalo. Kontroluji. Doklady mám u sebe, brašna s laptopem je také na místě, mobil,... Sakra mobil.

6.12.2019 v 5:20 | Karma: 18,35 | Přečteno: 713x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - Veronika ŽD

To mlčení je nesnesitelné. U Ždírce jsem to nevydržel. Tak mladá a v blázinci v Brodě? Od tama prý není návratu. To mi nějak nesedí. Přemýšlím nahlas. Jako první jsou zde přece psyhiatrická zařízení.

26.11.2019 v 7:19 | Karma: 14,45 | Přečteno: 659x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - Veronika HB

Nezastavuj osamělé slečně. Nařkne tě ze znásilnění a budeš platit, platit, platit. Dokud tě úplně nezničí.

23.11.2019 v 4:49 | Karma: 20,07 | Přečteno: 900x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - novodobé somráctví

Zastavit dnes stopaři je hazard se životem. Uvolňovaly se mantinely, uvolnily se i mravy. Pořád mám ale pocit, že jako řidič těm stopařům něco dlužím.

17.11.2019 v 5:04 | Karma: 16,47 | Přečteno: 675x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - naděje i strach

V listopadu se v každém z nás probudila naděje, ale i strach. My co jsme nikdy na západě nebyli a znali ho jen z každodenních komunistických propagand jsme vedle euforie pocítili i úzkost. Obstojím? Osvědčím se? Nelžete, že ne!

16.11.2019 v 6:39 | Karma: 10,08 | Přečteno: 212x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - listopad 1989

Nejlepší časy na stop byly, když pukaly ledy. To vám stavěli ještě než jste přišli na stanoviště. Bohatší, chudší, vzdělaní i hloupí. Všichni. Stačilo mít pod paží pár smotaných plakátů a na silnici se o vás poprali.

10.11.2019 v 6:07 | Karma: 14,64 | Přečteno: 395x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - funebrák

Je dobře, že dnes už tolik stopařů na cestách není. Je dobře, že to studenti nemají zapotřebí a jezdí téměř zadarmo. Je ale škoda, že přijdou o ty zážitky, co jsme na stopu zažívali my. Tak třeba tenhle.

9.11.2019 v 6:22 | Karma: 18,31 | Přečteno: 476x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

V zajetí hry IX. - návrat

Výmluvy Tomáše, že ho spravedlnost dostihla pro nesplacené dluhy ho do basy zřejmě opravdu dostanou. Otázkou je, co bude dál. Dluží podle portálu justice celkem milión korun. To už je slušná částka.

5.11.2019 v 17:30 | Karma: 8,77 | Přečteno: 185x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

V zajetí hry VIII. - vězení

Tak už to má jisté. Tom. Dva roky natvrdo. No ale pozor, jak bude splácet tu insolvenci? Jak bude splácet alimenty? Neměl prostě podvádět. Nebudu si dělat výčitky. Nebudu.

3.11.2019 v 7:38 | Karma: 13,04 | Přečteno: 344x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

V zajetí hry VII. - trestní oznámení

Podat na lumpa trestní oznámení není jen tak. Chce to odvahu a jistotu, že toho kdysi blízkého, milého, pozorného gaunera chcete opravdu zlikvidovat. Poslat do vězení. A teď na jak dlouho? Rok je málo, deset je moc.

31.10.2019 v 6:31 | Karma: 12,42 | Přečteno: 429x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

Demokracie před soudem

Jméno: Demokracie. Datum narození: 17.11. 1989. Narozena: v Československu. Národnost: Česká Státní příslušnost: ČR-EU

30.10.2019 v 8:13 | Karma: 9,54 | Přečteno: 293x | Diskuse| Společnost

Milan Kalous

V zajetí hry VI. - lék na insolvenci

Víme jak to u nás chodí. Víme jak si půjčit mega a vrátit jen třetinu. Vědí to gembleři. Vědí to hlavně podvodníci.

29.10.2019 v 5:34 | Karma: 13,15 | Přečteno: 341x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 177
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1463x
Jen se tak dívám a naslouchám tónům kolem sebe.