Čest poraženým
Jedu si takhle po ránu svou každotýdenní štreku přes vrchovinu do práce. Počasí nic moc. Mrholí. Mlha. Prostě podzimní dekadentní šero. V tom uprostřed polí. Stopař.
Přibržďuji, abych si ho lépe prohlédl, cože to v dnešní době tady stopuje za exota. Takhle po ránu a na takovém místě.
Slušně oblečený chlapík. Žádný houmlesák, ani prostitutka.
„Dobrá tedy.“ Řeknu si sám sobě v kabině a stahuji rádio.
„Pomáhat se má.“ Utvrzuji se ještě ve správnosti svého rozhodnutí při otvírání dveří spolujezdce.
„Dobrý den, vezmete mne?“ Drkotá promočený a od pohledu vyčerpaný chlapík. Ještě se pohledem ubezpečím, jestli není opilý. Není.
„Pokud mi neprostřelíte hlavu, tak jo.“ Zavtipkuji pro dobrý pocit pomoci.
„Abych Vám to tady nepromáčel.“ Sundává bundu a pokládá ji na podlahu.
„Co že tady? Teď? Na stopu. To Vám ujel autobus?“ navazuji konverzaci při rozjezdu, aby řeč nestála.
„Jdu celou noc od Kolína pěšky.“ Utrousí a vypadá, že každým okamžikem usne.
„Od Kolína? Vždyť jsme u Uhlířských Janovic.“ Mlha je čím dál hustší a tak se soustředím na cestu, než na to co mi povídá. Naslouchám napůl ucha. V tom mu zazvoní telefon.
„Halo?!“ zeptá se téměř dívčím úzkostlivým hláskem.
„No prý někde u Benešova. Já nevím.“ Odposlouchávám nechtěně jednostrannou komunikaci.
„To Vám nedokaži říci. Jsem bez dokladů a peněz. A vlastně vůbec nevím kde jsem.“ Pokračuje a to už povzlykává. Docela mne to vychyluje z řízení, cože jsem si to nasadil do auta za problém.
„Ano. Já se Vám tedy ozvu. Zatím to nemohu ovlivnit“ Típe mobil a mně je jasné, že mám zaděláno na malér. Rozbrečí se jak malé dítě a já nemám čas ho ani sledovat, protože se prodírám tou strašnou vrchovinskou mlhou. Už teď vím, že první vyučovací hodinu nestíhám.
„Co se teda stalo?“ ptám se do čelního skla soustředěný na jízdu, ale zároveň abych snad nějak pomohl. Mezi vzlyky mi vypravuje.
„Včera ženu stáhli z dovolené. Prý nějaký problém v práci….“ To vzlykání je úděsné, že mám sto chutí ho zase vysadit. Na to nemám žaludek. Nechávám to tedy raději padat volným pádem.
„No a večer mi volali, že měla autonehodu a je v komatu v Českých Budějovicích…“
„A sakra!“ To je teda pech. Ale třeba to nebude tak zlé…“ Snažím se uklidnit jeho i sebe.
„Všechny peníze a doklady zůstaly v tom autě.“ Opírá si hlavu do dlaní na palubní desce a a teď už naříká jako zvíře. A to věřte, že v tom okamžiku bych byl vděčný za prostitutku, co mne za volantem osahává.
A zase jeho telefon.
„Haló.“ To už do telefonu přímo piští. Začínám mít vážný problémy s řízením. Provoz i mlha s postupujícím časem houstne.
„Do Ostravy?“
„Kurňa! Ale my jedeme na jih.“ Zasahuji rázně do rozhovoru, aby to slyšela i druhá strana. vůbec netuším, co se to děje.
„Letecky ji posílají do Ostravy. Má specifickou skupinu krve.“ Kňourá přerušovaným frkotem do kapesníku.
„Jak je to daleko do toho Benešova, nebo kam to jedeme?“ bylo jeho poslední.
„Pět minut, už jsme tam. Vysadím Vás na vlak.“ Sakra, říkal, že nemá ani vindru.
„Podívám se, jestli mám nějaké drobné. Vždyť mi to vrátíte. Dejte mi na sebe telefon, ať si můžeme zavolat.“ Vytahuji peněženku a tam jenom litr. Sakra. Ale co? Litr ne litr. Tady to máte a upalujte na vlak. Jezdí to každou hodinu přes Prahu a pak Pendolínem. S úlevou ho vysazuji před halou a spěchám na tu první hodinu E4K, kde Korbič dělá určitě ve třídě takový bordel, že se divím, proč mi ještě zástupce nevolá, kde zase jsem.
O přestávce jsem ho zkusil prozvonit a volané číslo neexistuje. Ach jo.
Milan Kalous
Promořená stopařka
Je to týden a Verča nikde. Docela jsem si na ni zvykl. Ale co když už je také promořená? Včera to bylo v televizi. Zcela fundovaně o tom vedli debatu. Nejdřív jsem si myslel, že se dívám na nějakou ujetou Partičku s Genzerem
Milan Kalous
Stopařka bez roušky
Zvonek. CRRR. To bude Veronika. Stavila se s rouškami, jak slíbila. Otvírám z vesela a zvu ji dál. "Kde máš roušku?“ Nemyslím to zle. Vždyť jsem také bez roušky. Jsem přece doma ne?
Milan Kalous
Stopařka v roušce
Všechno se zastavilo. Úplně všechno. Policie má jiné starosti.Silnice pusté, bankovní účet vysychá, dovolená v háji. No tak budeme doma. Vždyť je tady také hezky. Pouštím si nově spuštěný televizní kanál pro seniory..
Milan Kalous
Stopařka - sms
Ten dopis mi byl čert dlužen. Verču mi byl čert dlužen. Celý ten stop mi byl čert dlůžen. Co mohu dělat? Nemohu dělat vůbec nic. Mohu jen napsat sms, že nestíhám, že se omlouvám, že mi to je moc líto. Ale čeho? Že jsem srab?
Milan Kalous
Stopařka - dopis
Veronika se od mámy konečně odstěhovala a všechno vyšumělo do ztracena. Už jsem ani nekontroloval katastr. Hlavně jsem přestal brát stopařky. I když je pravdou, že občas mi hlavou prolétlo, co všechno se tu noc mohlo stát.
Milan Kalous
STOPAŘKA - ve střehu
Hodil jsem celou tu stopařskou etýdu za hlavu a soustředil se zase sám na sebe. Nevolají. Také nevolám. Jen občas zkontroluji mámin katastr nemovitostí, jestli jsou brambory na řádku a všechno je v pořádku. Jak s oblibou říkávala.
Milan Kalous
STOPAŘKA - klid před bouří
Hned po výuce volám máti "Jak to vypadá?" V ledasčem má vždy pravdu. Tak jako každá matka. Nicméně polonahé děvče toulající se sychravou krajinou, toho času spící v její ložnici je zdá se mi i pro ni nevšední situace.
Milan Kalous
STOPAŘKA - můj osud
Stoupáme po schodišti starého bytového domu jako zloději zkoumající každé mezipatro pohledem nahoru. Čtvrté patro. Zdá se tu být klid. Také proč ne. V půl páté ráno. „Máš klíče?“
Milan Kalous
STOPAŘ - Veronika doma
Sedím u té pumpy neschopen čehokoli. Vzít si cizí osobu do auta je dnes opravdu hazard se životem. Pomalu mi dochází, co se vlastně stalo. Kontroluji. Doklady mám u sebe, brašna s laptopem je také na místě, mobil,... Sakra mobil.
Milan Kalous
STOPAŘ - Veronika ŽD
To mlčení je nesnesitelné. U Ždírce jsem to nevydržel. Tak mladá a v blázinci v Brodě? Od tama prý není návratu. To mi nějak nesedí. Přemýšlím nahlas. Jako první jsou zde přece psyhiatrická zařízení.
Milan Kalous
STOPAŘ - Veronika HB
Nezastavuj osamělé slečně. Nařkne tě ze znásilnění a budeš platit, platit, platit. Dokud tě úplně nezničí.
Milan Kalous
STOPAŘ - novodobé somráctví
Zastavit dnes stopaři je hazard se životem. Uvolňovaly se mantinely, uvolnily se i mravy. Pořád mám ale pocit, že jako řidič těm stopařům něco dlužím.
Milan Kalous
STOPAŘ - naděje i strach
V listopadu se v každém z nás probudila naděje, ale i strach. My co jsme nikdy na západě nebyli a znali ho jen z každodenních komunistických propagand jsme vedle euforie pocítili i úzkost. Obstojím? Osvědčím se? Nelžete, že ne!
Milan Kalous
STOPAŘ - listopad 1989
Nejlepší časy na stop byly, když pukaly ledy. To vám stavěli ještě než jste přišli na stanoviště. Bohatší, chudší, vzdělaní i hloupí. Všichni. Stačilo mít pod paží pár smotaných plakátů a na silnici se o vás poprali.
Milan Kalous
STOPAŘ - funebrák
Je dobře, že dnes už tolik stopařů na cestách není. Je dobře, že to studenti nemají zapotřebí a jezdí téměř zadarmo. Je ale škoda, že přijdou o ty zážitky, co jsme na stopu zažívali my. Tak třeba tenhle.
Milan Kalous
V zajetí hry IX. - návrat
Výmluvy Tomáše, že ho spravedlnost dostihla pro nesplacené dluhy ho do basy zřejmě opravdu dostanou. Otázkou je, co bude dál. Dluží podle portálu justice celkem milión korun. To už je slušná částka.
Milan Kalous
V zajetí hry VIII. - vězení
Tak už to má jisté. Tom. Dva roky natvrdo. No ale pozor, jak bude splácet tu insolvenci? Jak bude splácet alimenty? Neměl prostě podvádět. Nebudu si dělat výčitky. Nebudu.
Milan Kalous
V zajetí hry VII. - trestní oznámení
Podat na lumpa trestní oznámení není jen tak. Chce to odvahu a jistotu, že toho kdysi blízkého, milého, pozorného gaunera chcete opravdu zlikvidovat. Poslat do vězení. A teď na jak dlouho? Rok je málo, deset je moc.
Milan Kalous
Demokracie před soudem
Jméno: Demokracie. Datum narození: 17.11. 1989. Narozena: v Československu. Národnost: Česká Státní příslušnost: ČR-EU
Milan Kalous
V zajetí hry VI. - lék na insolvenci
Víme jak to u nás chodí. Víme jak si půjčit mega a vrátit jen třetinu. Vědí to gembleři. Vědí to hlavně podvodníci.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 177
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1463x