STOPAŘ - naděje i strach
My studenti jsme byli ze dne na den hrdiny. Pro většinu. Ale co ta menšina? Každý chtěl změnu. Snad i ta Apačská menšina. Nikdo netušil, do čeho jdeme. Hlavně ti starší, chtěli dožít v čem žili. Nechtěli převratné změny. S takovými jsem jezdil nejradši. Sám mám máslo na hlavě za členství v SSM. Budou ti noví kádrovat jako komouši? Třeba mne vyhodí i ze školy.
"Kam to bude studente?" zastavil postarší chlapík v Žiguliku.
"Hradec." sedám si s povděkem do vyhřátého auta s pozdravem díků. Už tolik nestavěli. V lidech vládla nejistota.
"Tak je to tady co?" Začíná dialog hlasem naděje. Určitá nejistota je ale cítit.
"No jo. Chvála Bohu. Už bylo na čase." konstatuji s nadhledem partyzána, co právě teď osvobodil první stavení ve Valašské vesnici.
"Ale nečekají nás lehké doby." udržuje komunikaci aby se snad i něco dozvěděl.
"To určitě ne. Vypořádat se s tím čtyřicetiletý průserem dá pěknou fušku." pozvedne obočí
"Průserem? Ale vždyť nebylo zas tak zle..."
"Pane, kdyby venku nebyla taková kosa, tak bych řekl ať mi okamžitě zastavíte. Vypadáte ale na slušného člověka. Asi vás také naverbovali pod pohrůžkou studií dětí, profesní stagnace. Nechci se hádat. Můžeme se bavit třeba o muzice?" Směruji rozhovor jinam, jelikož začalo sněžit a ven se mi opravdu nechce.
"Tak se hned nečertěte mladý muži." pokračuje konejšivě s vědomím své převahy řidiče.
"Takže straník. Slušný straník, co šel jen ve stádu." promnu si ruce abych je prohřál, než mne vyhodí. Tentokrát on.
"Asi tak." překvapivě souhlasí
"Víte, ono to zase tak jednoduché nebylo. Vzepřít se. Teď to vypadá, že každý měl volbu. Neměl. My co jsme nechtěli potíže jsme prostě podlehli bez volby." Jeho upřímná sebekritika mne připomněla, že i já jsem couvl v přihlášce na vysokou, když se mne ptali na členství v SSM. Nevím, nevím jestli by mne přijali se slovy. -Jděte se bodnout soudruzi, právě jsem vystoupil.-
"Jasně. Dnes volbu máte. Už jste vystoupil?" Náhle mne došlo, že já před takovou volbou stát nemusím, protože SSM zaniklo samo. Určitě bych vystoupil. Chvástám se v duchu.
"Co když se to otočí? Tanky jsou ještě tady. V Rusku chaos. ..." skoro si zoufá, v jaké svízelné situaci jsme.
"Pane, vy jste plný strachu. Já také. Doufejme že nebudou kádrovat, když je postavíme mimo zákon." nabývám bojového ducha. To bude tou jeho zmínkou o tancích.
"Ti se zakázat nedají. Jsou jako plíseň, když se nevyvětrá. A kdo tady vyvětrá? Řekněte mi mladý muži. Kdo tady sakra vyvětrá?! Všichni máme máslo na hlavě. Kromě Havla, Karla Kryla a jejich pár statečných." nestačím se divit. Cítím jak se v něm probouzí zlost, že mu zkurvili život a na další změnu už nemá sílu. Pokračuje ve svém monologu.
"I kdyby je zakázali. Přelezou do jiných stran a zase to tu povedou. Po svým, ku prospěchu svému. Říkám, JAKO PLÍSEŇ ...." tluče oběma rukama do volantu až mám strach, že na tom čerstvě napadnutém kluzišti uklouzneme.
"A znáte tuhle? NARODILO SE ŠTĚNĚ, LIDÍ SE NEBÁLO ...." přehazuji výhybku na jinou notu. Jsme tu přece od toho abychom v pořádku dojeli. Zaposlouchá se a doplní
"SE SVÝM STÍNEM NA STĚNĚ, TÓ ŠTĚNĚ ...VESELE SI HRÁLO." přidávám se. Do Hradce zpíváme jak o život.
Milan Kalous
Promořená stopařka
Je to týden a Verča nikde. Docela jsem si na ni zvykl. Ale co když už je také promořená? Včera to bylo v televizi. Zcela fundovaně o tom vedli debatu. Nejdřív jsem si myslel, že se dívám na nějakou ujetou Partičku s Genzerem
Milan Kalous
Stopařka bez roušky
Zvonek. CRRR. To bude Veronika. Stavila se s rouškami, jak slíbila. Otvírám z vesela a zvu ji dál. "Kde máš roušku?“ Nemyslím to zle. Vždyť jsem také bez roušky. Jsem přece doma ne?
Milan Kalous
Stopařka v roušce
Všechno se zastavilo. Úplně všechno. Policie má jiné starosti.Silnice pusté, bankovní účet vysychá, dovolená v háji. No tak budeme doma. Vždyť je tady také hezky. Pouštím si nově spuštěný televizní kanál pro seniory..
Milan Kalous
Stopařka - sms
Ten dopis mi byl čert dlužen. Verču mi byl čert dlužen. Celý ten stop mi byl čert dlůžen. Co mohu dělat? Nemohu dělat vůbec nic. Mohu jen napsat sms, že nestíhám, že se omlouvám, že mi to je moc líto. Ale čeho? Že jsem srab?
Milan Kalous
Stopařka - dopis
Veronika se od mámy konečně odstěhovala a všechno vyšumělo do ztracena. Už jsem ani nekontroloval katastr. Hlavně jsem přestal brát stopařky. I když je pravdou, že občas mi hlavou prolétlo, co všechno se tu noc mohlo stát.
Milan Kalous
STOPAŘKA - ve střehu
Hodil jsem celou tu stopařskou etýdu za hlavu a soustředil se zase sám na sebe. Nevolají. Také nevolám. Jen občas zkontroluji mámin katastr nemovitostí, jestli jsou brambory na řádku a všechno je v pořádku. Jak s oblibou říkávala.
Milan Kalous
STOPAŘKA - klid před bouří
Hned po výuce volám máti "Jak to vypadá?" V ledasčem má vždy pravdu. Tak jako každá matka. Nicméně polonahé děvče toulající se sychravou krajinou, toho času spící v její ložnici je zdá se mi i pro ni nevšední situace.
Milan Kalous
STOPAŘKA - můj osud
Stoupáme po schodišti starého bytového domu jako zloději zkoumající každé mezipatro pohledem nahoru. Čtvrté patro. Zdá se tu být klid. Také proč ne. V půl páté ráno. „Máš klíče?“
Milan Kalous
STOPAŘ - Veronika doma
Sedím u té pumpy neschopen čehokoli. Vzít si cizí osobu do auta je dnes opravdu hazard se životem. Pomalu mi dochází, co se vlastně stalo. Kontroluji. Doklady mám u sebe, brašna s laptopem je také na místě, mobil,... Sakra mobil.
Milan Kalous
STOPAŘ - Veronika ŽD
To mlčení je nesnesitelné. U Ždírce jsem to nevydržel. Tak mladá a v blázinci v Brodě? Od tama prý není návratu. To mi nějak nesedí. Přemýšlím nahlas. Jako první jsou zde přece psyhiatrická zařízení.
Milan Kalous
STOPAŘ - Veronika HB
Nezastavuj osamělé slečně. Nařkne tě ze znásilnění a budeš platit, platit, platit. Dokud tě úplně nezničí.
Milan Kalous
STOPAŘ - novodobé somráctví
Zastavit dnes stopaři je hazard se životem. Uvolňovaly se mantinely, uvolnily se i mravy. Pořád mám ale pocit, že jako řidič těm stopařům něco dlužím.
Milan Kalous
STOPAŘ - listopad 1989
Nejlepší časy na stop byly, když pukaly ledy. To vám stavěli ještě než jste přišli na stanoviště. Bohatší, chudší, vzdělaní i hloupí. Všichni. Stačilo mít pod paží pár smotaných plakátů a na silnici se o vás poprali.
Milan Kalous
STOPAŘ - funebrák
Je dobře, že dnes už tolik stopařů na cestách není. Je dobře, že to studenti nemají zapotřebí a jezdí téměř zadarmo. Je ale škoda, že přijdou o ty zážitky, co jsme na stopu zažívali my. Tak třeba tenhle.
Milan Kalous
V zajetí hry IX. - návrat
Výmluvy Tomáše, že ho spravedlnost dostihla pro nesplacené dluhy ho do basy zřejmě opravdu dostanou. Otázkou je, co bude dál. Dluží podle portálu justice celkem milión korun. To už je slušná částka.
Milan Kalous
V zajetí hry VIII. - vězení
Tak už to má jisté. Tom. Dva roky natvrdo. No ale pozor, jak bude splácet tu insolvenci? Jak bude splácet alimenty? Neměl prostě podvádět. Nebudu si dělat výčitky. Nebudu.
Milan Kalous
V zajetí hry VII. - trestní oznámení
Podat na lumpa trestní oznámení není jen tak. Chce to odvahu a jistotu, že toho kdysi blízkého, milého, pozorného gaunera chcete opravdu zlikvidovat. Poslat do vězení. A teď na jak dlouho? Rok je málo, deset je moc.
Milan Kalous
Demokracie před soudem
Jméno: Demokracie. Datum narození: 17.11. 1989. Narozena: v Československu. Národnost: Česká Státní příslušnost: ČR-EU
Milan Kalous
V zajetí hry VI. - lék na insolvenci
Víme jak to u nás chodí. Víme jak si půjčit mega a vrátit jen třetinu. Vědí to gembleři. Vědí to hlavně podvodníci.
Milan Kalous
ŠKOLA HROU - školní jídelna
Tak už to začalo. Dva měsíce ve škole mi připadají, jako by měl už být konec školního roku. Vyždímaný, podrážděný, s příznaky totální únavy. Doufám, že je to jen ta podzimní a nebo jsem nastavil moc rychlé tempo.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 177
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1463x