STOPAŘ - novodobé somráctví
?Od dob kdy jsem postával v ranních hodinách na krajnici uteklo dvacet pět let. Role se vyměnily. Já sedím za volantem a oni prosí o svezení. Vím jaký to je, když to nejde. Vím jaký to je, když je člověk promočený a ví, že v tomhle stavu si ho do auta nikdo nevezme. Vím jaké to je, když dojdou prachy a jiná cesta není.Přesně tak to bylo tehdy na vrchovině. Déšť, zima a čas před svítáním. Přibržďuji, abych si toho zoufalce lépe prohlédl. Na pohled relativně slušně oblečený chlapík."Dlužím jim to." ospravedlňuji sám v sobě své nezodpovědné chování."Jé, to jste hodný." drkotá a už sedí vedle mne. Ani jsem se nestačil ubezpečit jestli není ožralý, nebo sjetý. Nebyl. Přesto jsem debil. Už Lituji, že jsem zastavil a mám divný pocit, že se něco strhne. No ale už sedí, tak po pojedeme."Kam v takovém nečase?" periferně sleduji jeho ruce. Je to dobrý. Mne si je o sebe a do promočené kapsy s nimi nezabrousil."Ani mi nemluvte, měli jsme autonehodu. Manželku odvezla rychlá do Budějic a já se celou noc táhnu za ní. Odvezli ji s doklady, s penězi, prostě se vším. " Dechem si funí do dlaní. Věnuji se naplno v té proklaté mlze řízení. Podle jeho hlasu si jen představuji zoufalstvím zkřivený obličej. Racionalita mi říká, že tady něco nesedí. Že by u bouračky nechali manžela svému osudu? Řekli by:"My teda jedeme a vy nás dojděte."- Zastavit a vykopnout ho z kabiny se ale už bojím. Vytáhne kudlu a mám ji v ledvině. Co teď. Jsme na vrchovině, nikde nikdo. Snad že to bylo tak osamělé místo a do svítání půl hodiny. Proto jsem ho vzal. Ospravedlňuji své jednání sám před sebou. "Já jedu ale jen sem do Benešova. Tam jsme za deset minut." zkracuji na co nejmenší možný čas svou dobročinnou spoluúčast. Stále sleduji jeho ruce. Uvnitř jsem vyděšený jak zajíc na honu."To nevadí." Sahá do kapsy. Je to tady. Brzdím. "Vezměte si auto. Tady máte prachy, hlavně mne nechte jít." snažím se o vyrovnaný hlas a podávám mu prachy."Pane co blbnete?" vytahuje kapesník a posmrkává slzy. Já nejsem lupič. Ruce mi z křeče zase klesly na volant."Jsem jen v nouzi a potřebuji pomoci." pokračuje po vysmrkání a zase ty kapsy. Nevěřícně kroutím hlavou. Před námi Benešov a první veřejné osvětlení. Srdce mi buší a zpocené ruce se lepí zpět k volantu. Rozjíždím se stylem první hodiny v autoškole. "Tak na nádraží?" ptám se zcela zdecimovaný."Vždyť jsem vám říkal, že nemám ani korunu." Mluví klidně, jakoby se před chvílí vůbec nic nestalo."Já vás založím." Uklidňuji sám sebe a snad i jeho."To byste opravdu udělal?" Do Budějic to je minimálně sto kilometrů, cca 250 Kč. Mám u sebe jen jeden litr. Brzdím u nádraží a dávám mu ten litr, jen aby už byl z kabiny."Pane, vy jste zlato. Já vám to samozřejmě vrátím. Tady máte na mne číslo." vytahuje papírek s předepsaným číslem, zřejmě abych ho nezavezl přímo před služebnu policie. Měl jsem to udělat. Za týden ve zprávách slyším, že na Benešovsku řádí organizovaná skupina provozující tuto trestnou-netrestnou činnost, tak ať jsou řidiči obezřetní.
Milan Kalous
Promořená stopařka
Je to týden a Verča nikde. Docela jsem si na ni zvykl. Ale co když už je také promořená? Včera to bylo v televizi. Zcela fundovaně o tom vedli debatu. Nejdřív jsem si myslel, že se dívám na nějakou ujetou Partičku s Genzerem
Milan Kalous
Stopařka bez roušky
Zvonek. CRRR. To bude Veronika. Stavila se s rouškami, jak slíbila. Otvírám z vesela a zvu ji dál. "Kde máš roušku?“ Nemyslím to zle. Vždyť jsem také bez roušky. Jsem přece doma ne?
Milan Kalous
Stopařka v roušce
Všechno se zastavilo. Úplně všechno. Policie má jiné starosti.Silnice pusté, bankovní účet vysychá, dovolená v háji. No tak budeme doma. Vždyť je tady také hezky. Pouštím si nově spuštěný televizní kanál pro seniory..
Milan Kalous
Stopařka - sms
Ten dopis mi byl čert dlužen. Verču mi byl čert dlužen. Celý ten stop mi byl čert dlůžen. Co mohu dělat? Nemohu dělat vůbec nic. Mohu jen napsat sms, že nestíhám, že se omlouvám, že mi to je moc líto. Ale čeho? Že jsem srab?
Milan Kalous
Stopařka - dopis
Veronika se od mámy konečně odstěhovala a všechno vyšumělo do ztracena. Už jsem ani nekontroloval katastr. Hlavně jsem přestal brát stopařky. I když je pravdou, že občas mi hlavou prolétlo, co všechno se tu noc mohlo stát.
Milan Kalous
STOPAŘKA - ve střehu
Hodil jsem celou tu stopařskou etýdu za hlavu a soustředil se zase sám na sebe. Nevolají. Také nevolám. Jen občas zkontroluji mámin katastr nemovitostí, jestli jsou brambory na řádku a všechno je v pořádku. Jak s oblibou říkávala.
Milan Kalous
STOPAŘKA - klid před bouří
Hned po výuce volám máti "Jak to vypadá?" V ledasčem má vždy pravdu. Tak jako každá matka. Nicméně polonahé děvče toulající se sychravou krajinou, toho času spící v její ložnici je zdá se mi i pro ni nevšední situace.
Milan Kalous
STOPAŘKA - můj osud
Stoupáme po schodišti starého bytového domu jako zloději zkoumající každé mezipatro pohledem nahoru. Čtvrté patro. Zdá se tu být klid. Také proč ne. V půl páté ráno. „Máš klíče?“
Milan Kalous
STOPAŘ - Veronika doma
Sedím u té pumpy neschopen čehokoli. Vzít si cizí osobu do auta je dnes opravdu hazard se životem. Pomalu mi dochází, co se vlastně stalo. Kontroluji. Doklady mám u sebe, brašna s laptopem je také na místě, mobil,... Sakra mobil.
Milan Kalous
STOPAŘ - Veronika ŽD
To mlčení je nesnesitelné. U Ždírce jsem to nevydržel. Tak mladá a v blázinci v Brodě? Od tama prý není návratu. To mi nějak nesedí. Přemýšlím nahlas. Jako první jsou zde přece psyhiatrická zařízení.
Milan Kalous
STOPAŘ - Veronika HB
Nezastavuj osamělé slečně. Nařkne tě ze znásilnění a budeš platit, platit, platit. Dokud tě úplně nezničí.
Milan Kalous
STOPAŘ - naděje i strach
V listopadu se v každém z nás probudila naděje, ale i strach. My co jsme nikdy na západě nebyli a znali ho jen z každodenních komunistických propagand jsme vedle euforie pocítili i úzkost. Obstojím? Osvědčím se? Nelžete, že ne!
Milan Kalous
STOPAŘ - listopad 1989
Nejlepší časy na stop byly, když pukaly ledy. To vám stavěli ještě než jste přišli na stanoviště. Bohatší, chudší, vzdělaní i hloupí. Všichni. Stačilo mít pod paží pár smotaných plakátů a na silnici se o vás poprali.
Milan Kalous
STOPAŘ - funebrák
Je dobře, že dnes už tolik stopařů na cestách není. Je dobře, že to studenti nemají zapotřebí a jezdí téměř zadarmo. Je ale škoda, že přijdou o ty zážitky, co jsme na stopu zažívali my. Tak třeba tenhle.
Milan Kalous
V zajetí hry IX. - návrat
Výmluvy Tomáše, že ho spravedlnost dostihla pro nesplacené dluhy ho do basy zřejmě opravdu dostanou. Otázkou je, co bude dál. Dluží podle portálu justice celkem milión korun. To už je slušná částka.
Milan Kalous
V zajetí hry VIII. - vězení
Tak už to má jisté. Tom. Dva roky natvrdo. No ale pozor, jak bude splácet tu insolvenci? Jak bude splácet alimenty? Neměl prostě podvádět. Nebudu si dělat výčitky. Nebudu.
Milan Kalous
V zajetí hry VII. - trestní oznámení
Podat na lumpa trestní oznámení není jen tak. Chce to odvahu a jistotu, že toho kdysi blízkého, milého, pozorného gaunera chcete opravdu zlikvidovat. Poslat do vězení. A teď na jak dlouho? Rok je málo, deset je moc.
Milan Kalous
Demokracie před soudem
Jméno: Demokracie. Datum narození: 17.11. 1989. Narozena: v Československu. Národnost: Česká Státní příslušnost: ČR-EU
Milan Kalous
V zajetí hry VI. - lék na insolvenci
Víme jak to u nás chodí. Víme jak si půjčit mega a vrátit jen třetinu. Vědí to gembleři. Vědí to hlavně podvodníci.
Milan Kalous
ŠKOLA HROU - školní jídelna
Tak už to začalo. Dva měsíce ve škole mi připadají, jako by měl už být konec školního roku. Vyždímaný, podrážděný, s příznaky totální únavy. Doufám, že je to jen ta podzimní a nebo jsem nastavil moc rychlé tempo.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 177
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1463x