STOPAŘKA - můj osud

Stoupáme po schodišti starého bytového domu jako zloději zkoumající každé mezipatro pohledem nahoru. Čtvrté patro. Zdá se tu být klid. Také proč ne. V půl páté ráno.  „Máš klíče?“ 

Nerad bych probudil partaje a naši stopařku podvodnici nevyplašil. To je dobré.Nevyplašil.Takové kůzle. Jsem nejvyplašenější člověk na světě. Máma mi podává svazek klíčů.

„Který to je?“ pokračuji už hlasitěji, když v tom se otevřou dveře od naproti.

„Co se tady děje?“ rozléhá se tichou ranní temnou chodbou.

„Klid paní Čermáková. To jsem já, Magda.“ Reaguje mamka šeptem.

„Aha. A co se stalo?“ Konverzují šeptem obě dámy ve tmě, mezitím co já zkouším jeden klíč za druhým. Konečně. Zámek cvakne. Zažívám pocity opravdového lupiče. Máma stále vypravuje paní Čermákové noční příhodu. Nechávám je u toho. Ještě by se pletly, kdyby to kůzle na nás čekalo ve tmě s kuchyňským nožem v ruce. Po paměti nahmatám za dveřmi dlouhou lžíci na boty pro vykrytí případného útoku. Rozsvěcím. Nic. Obě dámy nakukují dovnitř za mnou.

„Verčo?“ Zkouším první kontakt na usmířenou. Ani nevím proč ji volám Verčo. Nic. Rozsvěcím tedy i v kuchyni.

„Verčo, jsi tu?“ Nic. Tak je to v pytli. Mega a půl v řiti. Rozsvěcím v chodbě zcela smířený s osudem, jak jsem zase naletěl. A hele. Na věšáku visí má bunda, co jsem na ni navlékl v autě. A vida, tak přece. Opět se stavím do bojové pozice připraven k útoku. V kuchyni čistý. Jako v těch přiblblých seriálech. Zbývá už jen ložnice. S vědomím fyzické přesily rozsvěcím naplno celý byt. Pod peřinou na manželské posteli spí. Kouká ji jen nos. Rychle zhasínám jako provinilec, co přišel pozdě z hospody a trefil dveře dětského pokoje. Je pět hodin ráno. V šest mi jede vlak do školy. Co teď. Psát zástupkyni omluvnou sms, že mi v ložnici spí nahá stopařka je asi hloupost. Dovolenou ve školství v průběhu roku také nedávají. No nic. Musím v tom mámu nechat. Alespoň ji vyzpovídá a celá historka se sama uzavře.

„Mami, ten nůž ale měj po ruce!“ podávám ji kuchyňský dranžírák, co budí respekt už od pohledu.

„Neboj. Třeba to je úplně jinak.“ Uklidňuje mne a staví na kafe. Sedám si k omlácenému umakartovému stolu. Až teď se přitrousí sousedka Čermáková.

„Tak co? Je tu?“ Stále šeptem s nožem v ruce, pro který si stačila skočit v průběhu mého mapování bytu.

„Není teta. Není.“ Chci se ji zbavit. Tady není proč co vysvětlovat. Vyprovázím ji zdvořile ke dveřím.

„A ztratilo se něco?“

„Nevím teta, ještě nevím. Běžte si lehnout, já musím do práce.“ To už je za dveřmi. Zavírám za ni. Teprve teď se mi opravdu ulevilo.

„Co s ní budeme dělat?“ Srkám horkou kávu a ptám se mámy jako bychom našli zatoulanou kočku.

„Co se dělá se zatoulanýma kočkama?“ čte mi myšlenky. Zná mě ze všech nejlépe. Jak by ne.

„Vrací se do útulku. Vězení pro zvířata. Říkala, že zdrhla z basy.“ Poznamenám ironicky u dalšího loku z šálku.

„Blbče. Nechám si ji. Mazej na vlak, ať ti to neujede. Já už to tady s ní zvládnu.“

Cestou vlakem do školy přemítám, co se ji mohlo stát. Lhala o strýci? Lhala o sobě? Kde má rodiče? Je ji nanejvýše dvacet pět. To holky tohoto typu nekončí přece v base. I když v dnešní době? Kdo se v tom má sakra vyznat. Odkopnout a dělat jako že nic? Že to není můj problém. Nebo projevit alespoň trochu toho obyčejného lidského zájmu? Jít do rizika vlastní újmy. Co s ní má máma za úmysl? Vždy toužila mít dceru.

Autor: Milan Kalous | neděle 9.2.2020 6:33 | karma článku: 18,77 | přečteno: 781x
  • Další články autora

Milan Kalous

Promořená stopařka

Je to týden a Verča nikde. Docela jsem si na ni zvykl. Ale co když už je také promořená? Včera to bylo v televizi. Zcela fundovaně o tom vedli debatu. Nejdřív jsem si myslel, že se dívám na nějakou ujetou Partičku s Genzerem

7.4.2020 v 6:39 | Karma: 16,50 | Přečteno: 728x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

Stopařka bez roušky

Zvonek. CRRR. To bude Veronika. Stavila se s rouškami, jak slíbila. Otvírám z vesela a zvu ji dál. "Kde máš roušku?“ Nemyslím to zle. Vždyť jsem také bez roušky. Jsem přece doma ne?

3.4.2020 v 6:52 | Karma: 14,45 | Přečteno: 789x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

Stopařka v roušce

Všechno se zastavilo. Úplně všechno. Policie má jiné starosti.Silnice pusté, bankovní účet vysychá, dovolená v háji. No tak budeme doma. Vždyť je tady také hezky. Pouštím si nově spuštěný televizní kanál pro seniory..

28.3.2020 v 6:49 | Karma: 13,20 | Přečteno: 645x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

Stopařka - sms

Ten dopis mi byl čert dlužen. Verču mi byl čert dlužen. Celý ten stop mi byl čert dlůžen. Co mohu dělat? Nemohu dělat vůbec nic. Mohu jen napsat sms, že nestíhám, že se omlouvám, že mi to je moc líto. Ale čeho? Že jsem srab?

5.3.2020 v 6:54 | Karma: 13,52 | Přečteno: 558x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

Stopařka - dopis

Veronika se od mámy konečně odstěhovala a všechno vyšumělo do ztracena. Už jsem ani nekontroloval katastr. Hlavně jsem přestal brát stopařky. I když je pravdou, že občas mi hlavou prolétlo, co všechno se tu noc mohlo stát.

3.3.2020 v 6:59 | Karma: 14,97 | Přečteno: 632x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘKA - ve střehu

Hodil jsem celou tu stopařskou etýdu za hlavu a soustředil se zase sám na sebe. Nevolají. Také nevolám. Jen občas zkontroluji mámin katastr nemovitostí, jestli jsou brambory na řádku a všechno je v pořádku. Jak s oblibou říkávala.

12.2.2020 v 17:19 | Karma: 13,81 | Přečteno: 564x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘKA - klid před bouří

Hned po výuce volám máti "Jak to vypadá?" V ledasčem má vždy pravdu. Tak jako každá matka. Nicméně polonahé děvče toulající se sychravou krajinou, toho času spící v její ložnici je zdá se mi i pro ni nevšední situace.

10.2.2020 v 15:33 | Karma: 17,38 | Přečteno: 607x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - Veronika doma

Sedím u té pumpy neschopen čehokoli. Vzít si cizí osobu do auta je dnes opravdu hazard se životem. Pomalu mi dochází, co se vlastně stalo. Kontroluji. Doklady mám u sebe, brašna s laptopem je také na místě, mobil,... Sakra mobil.

6.12.2019 v 5:20 | Karma: 18,35 | Přečteno: 713x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - Veronika ŽD

To mlčení je nesnesitelné. U Ždírce jsem to nevydržel. Tak mladá a v blázinci v Brodě? Od tama prý není návratu. To mi nějak nesedí. Přemýšlím nahlas. Jako první jsou zde přece psyhiatrická zařízení.

26.11.2019 v 7:19 | Karma: 14,45 | Přečteno: 659x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - Veronika HB

Nezastavuj osamělé slečně. Nařkne tě ze znásilnění a budeš platit, platit, platit. Dokud tě úplně nezničí.

23.11.2019 v 4:49 | Karma: 20,07 | Přečteno: 900x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - novodobé somráctví

Zastavit dnes stopaři je hazard se životem. Uvolňovaly se mantinely, uvolnily se i mravy. Pořád mám ale pocit, že jako řidič těm stopařům něco dlužím.

17.11.2019 v 5:04 | Karma: 16,47 | Přečteno: 675x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - naděje i strach

V listopadu se v každém z nás probudila naděje, ale i strach. My co jsme nikdy na západě nebyli a znali ho jen z každodenních komunistických propagand jsme vedle euforie pocítili i úzkost. Obstojím? Osvědčím se? Nelžete, že ne!

16.11.2019 v 6:39 | Karma: 10,08 | Přečteno: 212x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - listopad 1989

Nejlepší časy na stop byly, když pukaly ledy. To vám stavěli ještě než jste přišli na stanoviště. Bohatší, chudší, vzdělaní i hloupí. Všichni. Stačilo mít pod paží pár smotaných plakátů a na silnici se o vás poprali.

10.11.2019 v 6:07 | Karma: 14,64 | Přečteno: 395x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

STOPAŘ - funebrák

Je dobře, že dnes už tolik stopařů na cestách není. Je dobře, že to studenti nemají zapotřebí a jezdí téměř zadarmo. Je ale škoda, že přijdou o ty zážitky, co jsme na stopu zažívali my. Tak třeba tenhle.

9.11.2019 v 6:22 | Karma: 18,31 | Přečteno: 476x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

V zajetí hry IX. - návrat

Výmluvy Tomáše, že ho spravedlnost dostihla pro nesplacené dluhy ho do basy zřejmě opravdu dostanou. Otázkou je, co bude dál. Dluží podle portálu justice celkem milión korun. To už je slušná částka.

5.11.2019 v 17:30 | Karma: 8,77 | Přečteno: 185x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

V zajetí hry VIII. - vězení

Tak už to má jisté. Tom. Dva roky natvrdo. No ale pozor, jak bude splácet tu insolvenci? Jak bude splácet alimenty? Neměl prostě podvádět. Nebudu si dělat výčitky. Nebudu.

3.11.2019 v 7:38 | Karma: 13,04 | Přečteno: 344x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

V zajetí hry VII. - trestní oznámení

Podat na lumpa trestní oznámení není jen tak. Chce to odvahu a jistotu, že toho kdysi blízkého, milého, pozorného gaunera chcete opravdu zlikvidovat. Poslat do vězení. A teď na jak dlouho? Rok je málo, deset je moc.

31.10.2019 v 6:31 | Karma: 12,42 | Přečteno: 429x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

Demokracie před soudem

Jméno: Demokracie. Datum narození: 17.11. 1989. Narozena: v Československu. Národnost: Česká Státní příslušnost: ČR-EU

30.10.2019 v 8:13 | Karma: 9,54 | Přečteno: 293x | Diskuse| Společnost

Milan Kalous

V zajetí hry VI. - lék na insolvenci

Víme jak to u nás chodí. Víme jak si půjčit mega a vrátit jen třetinu. Vědí to gembleři. Vědí to hlavně podvodníci.

29.10.2019 v 5:34 | Karma: 13,15 | Přečteno: 341x | Diskuse| Poezie a próza

Milan Kalous

ŠKOLA HROU - školní jídelna

Tak už to začalo. Dva měsíce ve škole mi připadají, jako by měl už být konec školního roku. Vyždímaný, podrážděný, s příznaky totální únavy. Doufám, že je to jen ta podzimní a nebo jsem nastavil moc rychlé tempo.

28.10.2019 v 7:08 | Karma: 11,57 | Přečteno: 460x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 177
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1463x
Jen se tak dívám a naslouchám tónům kolem sebe.