Čest poraženým
Řeknu Vám, pocitově nic moc. Sedíte tam na chodbě v řadě precizně srovnaných židlí jako poškoláci, co nevypracovali domácí úkol.
„To změním.“ Říkám s odhodláním přidělené kurátorce, nebo jak se ta jejich funkce jmenuje.
„Já Vám věřím pane Inženýre.“ Reaguje sličná slečna za stolem.
Už abych byl pryč. Na chodbě potkávám Dežu, kamaráda ze školy.
„Hoj Hombre. Co tu děláš?“ haleká na mne přes celou chodbu. Blběji se zeptat nemohl.
„To samé co ty. More.“ Vtipkuji, protože vím, že on tyto nevinné narážky bere. Skloněné hlavy na židlích se náhle zvedají.
„Nemaš praci viď.“ Pookřeji, vědom si té komické situace.
„Pojd ven, něco vymyslíme.“ Rád vypadnu z té bílé budovy, které se od nepaměti říkalo Kreml.
„Hele Milo, mám kšeft.“ Otáčím oči v sloup, co to bude za romskou cipovinu.
„Ne vážně, je to čistý.“ Ubezpečuje mne s jistotou Gádži.
„Čistý Jo? Od tebe Čistý.“ Významně ho sjedu pohledem. Dělej si prdel z někoho jiného.
„Ne fakt, je to luxusně zaplacený. Jde o mytí výškových budov.“ Vysvětluje mi za svižné chůze směrem k zastávce. Zpozorním a zároveň znejistím.
„Teď před Vánocemi? V tomhle mrazu jo? Hele Dežo, jestli chceš půjčit na pivo, tak to řekni hned a nezdržuj.“ Pokračuji rychlou chůzí k čekajícímu hloučku u Tesca Chytá mne za rukáv.
„Milo, vidíš támhle toho borce s tím smetákem?“ Ukazuje kamsi nahoru.
Zvedám pomalu hlavu k obloze a zase k zemi. Malý chlap balancuje s patnácti metrovou trubkou plnou vody mezi davem čekající na autobus a šmrdlá zeď obchoďáku. Podívám tázavě zpátky na Dežu.
„Tak to je moje firma.“ poplácám ho po ramenou.
„Tak si to užij.“ Podupávám v rozbředlém slaném sněhu, abych zahřál mrznoucí palce u nohou.
„Milo, je za to dvacet tisíc a zítra večer jsme hotoví. Jdeme napůl. Ty víš, že já si na podrazy nehraji.“
Nikdy jsem jim nevěřil. Jsou už prostě takový. Je ale pravdou, že Deža byl vždycky trochu jiný. Nevím o jediném podrazu co by za studií spáchal. Částka, kterou právě vyslovil byla teď před vánocemi opravdu zajímavá. Nahlodávají mne pochyby a nutkání hned nezdrhnout.
„Vždyť tím stokilovým smetákem pozabíjím polovinu těch lidí tady na zastávce, až mi to spadne.“
„Neboj, to chce grif. Mám ještě jednu mašinu támhle v zadu. Tam to natrénujeme.“ Říká jako bychom si už plácli a táhne mne k parkovišti. Fakt jo. Z dodávky vysouvá další obludárium na mytí výškových budov a já už vím, že necuknu. Se zručností mechanika v BMW sešroubovává jednu dvoumetrovou trubku ke druhé a pomalu vysouvá tohle neuvěřitelné monstrum až ke střeše Tecsa. Cca 30m. Zírám, že to nemůže být zase tak těžké. Když je smeták stabilizován v té šílené poloze.
„Milo, podrž to. Já pustím vodu.“ Odběhne v zápalu směrem po hadici do interiéru. A pak to začne. Tanec. Patnácti metrový smeták plný vody mi vibruje v rukou, odskakuje od skel a stává se zcela neovladatelným.
„Drž to Milo!“slyším Dežu vybíhajícího ze strojovny obchodního domu. Pozdě.
Sto kilové monstrum se kácí mezi auta a páchá zaslouženou škodu. Sice poražený, ale zdravý, opouštím toto krátkodobé pracoviště a mizím v davu. Blb jeden. Proklínám sám sebe i toho idiota. Určitě není ani pojištěný.
A tak vím, že člověk nemá za každou cenu reagovat na první výzvu.
Milan Kalous
Promořená stopařka
Je to týden a Verča nikde. Docela jsem si na ni zvykl. Ale co když už je také promořená? Včera to bylo v televizi. Zcela fundovaně o tom vedli debatu. Nejdřív jsem si myslel, že se dívám na nějakou ujetou Partičku s Genzerem
Milan Kalous
Stopařka bez roušky
Zvonek. CRRR. To bude Veronika. Stavila se s rouškami, jak slíbila. Otvírám z vesela a zvu ji dál. "Kde máš roušku?“ Nemyslím to zle. Vždyť jsem také bez roušky. Jsem přece doma ne?
Milan Kalous
Stopařka v roušce
Všechno se zastavilo. Úplně všechno. Policie má jiné starosti.Silnice pusté, bankovní účet vysychá, dovolená v háji. No tak budeme doma. Vždyť je tady také hezky. Pouštím si nově spuštěný televizní kanál pro seniory..
Milan Kalous
Stopařka - sms
Ten dopis mi byl čert dlužen. Verču mi byl čert dlužen. Celý ten stop mi byl čert dlůžen. Co mohu dělat? Nemohu dělat vůbec nic. Mohu jen napsat sms, že nestíhám, že se omlouvám, že mi to je moc líto. Ale čeho? Že jsem srab?
Milan Kalous
Stopařka - dopis
Veronika se od mámy konečně odstěhovala a všechno vyšumělo do ztracena. Už jsem ani nekontroloval katastr. Hlavně jsem přestal brát stopařky. I když je pravdou, že občas mi hlavou prolétlo, co všechno se tu noc mohlo stát.
Milan Kalous
STOPAŘKA - ve střehu
Hodil jsem celou tu stopařskou etýdu za hlavu a soustředil se zase sám na sebe. Nevolají. Také nevolám. Jen občas zkontroluji mámin katastr nemovitostí, jestli jsou brambory na řádku a všechno je v pořádku. Jak s oblibou říkávala.
Milan Kalous
STOPAŘKA - klid před bouří
Hned po výuce volám máti "Jak to vypadá?" V ledasčem má vždy pravdu. Tak jako každá matka. Nicméně polonahé děvče toulající se sychravou krajinou, toho času spící v její ložnici je zdá se mi i pro ni nevšední situace.
Milan Kalous
STOPAŘKA - můj osud
Stoupáme po schodišti starého bytového domu jako zloději zkoumající každé mezipatro pohledem nahoru. Čtvrté patro. Zdá se tu být klid. Také proč ne. V půl páté ráno. „Máš klíče?“
Milan Kalous
STOPAŘ - Veronika doma
Sedím u té pumpy neschopen čehokoli. Vzít si cizí osobu do auta je dnes opravdu hazard se životem. Pomalu mi dochází, co se vlastně stalo. Kontroluji. Doklady mám u sebe, brašna s laptopem je také na místě, mobil,... Sakra mobil.
Milan Kalous
STOPAŘ - Veronika ŽD
To mlčení je nesnesitelné. U Ždírce jsem to nevydržel. Tak mladá a v blázinci v Brodě? Od tama prý není návratu. To mi nějak nesedí. Přemýšlím nahlas. Jako první jsou zde přece psyhiatrická zařízení.
Milan Kalous
STOPAŘ - Veronika HB
Nezastavuj osamělé slečně. Nařkne tě ze znásilnění a budeš platit, platit, platit. Dokud tě úplně nezničí.
Milan Kalous
STOPAŘ - novodobé somráctví
Zastavit dnes stopaři je hazard se životem. Uvolňovaly se mantinely, uvolnily se i mravy. Pořád mám ale pocit, že jako řidič těm stopařům něco dlužím.
Milan Kalous
STOPAŘ - naděje i strach
V listopadu se v každém z nás probudila naděje, ale i strach. My co jsme nikdy na západě nebyli a znali ho jen z každodenních komunistických propagand jsme vedle euforie pocítili i úzkost. Obstojím? Osvědčím se? Nelžete, že ne!
Milan Kalous
STOPAŘ - listopad 1989
Nejlepší časy na stop byly, když pukaly ledy. To vám stavěli ještě než jste přišli na stanoviště. Bohatší, chudší, vzdělaní i hloupí. Všichni. Stačilo mít pod paží pár smotaných plakátů a na silnici se o vás poprali.
Milan Kalous
STOPAŘ - funebrák
Je dobře, že dnes už tolik stopařů na cestách není. Je dobře, že to studenti nemají zapotřebí a jezdí téměř zadarmo. Je ale škoda, že přijdou o ty zážitky, co jsme na stopu zažívali my. Tak třeba tenhle.
Milan Kalous
V zajetí hry IX. - návrat
Výmluvy Tomáše, že ho spravedlnost dostihla pro nesplacené dluhy ho do basy zřejmě opravdu dostanou. Otázkou je, co bude dál. Dluží podle portálu justice celkem milión korun. To už je slušná částka.
Milan Kalous
V zajetí hry VIII. - vězení
Tak už to má jisté. Tom. Dva roky natvrdo. No ale pozor, jak bude splácet tu insolvenci? Jak bude splácet alimenty? Neměl prostě podvádět. Nebudu si dělat výčitky. Nebudu.
Milan Kalous
V zajetí hry VII. - trestní oznámení
Podat na lumpa trestní oznámení není jen tak. Chce to odvahu a jistotu, že toho kdysi blízkého, milého, pozorného gaunera chcete opravdu zlikvidovat. Poslat do vězení. A teď na jak dlouho? Rok je málo, deset je moc.
Milan Kalous
Demokracie před soudem
Jméno: Demokracie. Datum narození: 17.11. 1989. Narozena: v Československu. Národnost: Česká Státní příslušnost: ČR-EU
Milan Kalous
V zajetí hry VI. - lék na insolvenci
Víme jak to u nás chodí. Víme jak si půjčit mega a vrátit jen třetinu. Vědí to gembleři. Vědí to hlavně podvodníci.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 177
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1463x