Neděle 8. prosince 2019, svátek má Květoslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 8. prosince 2019 Květoslava

Čest poraženým

29. 11. 2016 20:06:57
Tohle by Vás ale mohlo pobavit, i když to k zasmání moc není. Možná snad jen mé naivitě. Píši to proto, že se to může stát i Vám.

Jedu si takhle po ránu svou každotýdenní štreku přes vrchovinu do práce. Počasí nic moc. Mrholí. Mlha. Prostě podzimní dekadentní šero. V tom uprostřed polí. Stopař.

Přibržďuji, abych si ho lépe prohlédl, cože to v dnešní době tady stopuje za exota. Takhle po ránu a na takovém místě.

Slušně oblečený chlapík. Žádný houmlesák, ani prostitutka.

„Dobrá tedy.“ Řeknu si sám sobě v kabině a stahuji rádio.

„Pomáhat se má.“ Utvrzuji se ještě ve správnosti svého rozhodnutí při otvírání dveří spolujezdce.

„Dobrý den, vezmete mne?“ Drkotá promočený a od pohledu vyčerpaný chlapík. Ještě se pohledem ubezpečím, jestli není opilý. Není.

„Pokud mi neprostřelíte hlavu, tak jo.“ Zavtipkuji pro dobrý pocit pomoci.

„Abych Vám to tady nepromáčel.“ Sundává bundu a pokládá ji na podlahu.

„Co že tady? Teď? Na stopu. To Vám ujel autobus?“ navazuji konverzaci při rozjezdu, aby řeč nestála.

„Jdu celou noc od Kolína pěšky.“ Utrousí a vypadá, že každým okamžikem usne.

„Od Kolína? Vždyť jsme u Uhlířských Janovic.“ Mlha je čím dál hustší a tak se soustředím na cestu, než na to co mi povídá. Naslouchám napůl ucha. V tom mu zazvoní telefon.

„Halo?!“ zeptá se téměř dívčím úzkostlivým hláskem.

„No prý někde u Benešova. Já nevím.“ Odposlouchávám nechtěně jednostrannou komunikaci.

„To Vám nedokaži říci. Jsem bez dokladů a peněz. A vlastně vůbec nevím kde jsem.“ Pokračuje a to už povzlykává. Docela mne to vychyluje z řízení, cože jsem si to nasadil do auta za problém.

„Ano. Já se Vám tedy ozvu. Zatím to nemohu ovlivnit“ Típe mobil a mně je jasné, že mám zaděláno na malér. Rozbrečí se jak malé dítě a já nemám čas ho ani sledovat, protože se prodírám tou strašnou vrchovinskou mlhou. Už teď vím, že první vyučovací hodinu nestíhám.

„Co se teda stalo?“ ptám se do čelního skla soustředěný na jízdu, ale zároveň abych snad nějak pomohl. Mezi vzlyky mi vypravuje.

„Včera ženu stáhli z dovolené. Prý nějaký problém v práci....“ To vzlykání je úděsné, že mám sto chutí ho zase vysadit. Na to nemám žaludek. Nechávám to tedy raději padat volným pádem.

„No a večer mi volali, že měla autonehodu a je v komatu v Českých Budějovicích...“

„A sakra!“ To je teda pech. Ale třeba to nebude tak zlé...“ Snažím se uklidnit jeho i sebe.

„Všechny peníze a doklady zůstaly v tom autě.“ Opírá si hlavu do dlaní na palubní desce a a teď už naříká jako zvíře. A to věřte, že v tom okamžiku bych byl vděčný za prostitutku, co mne za volantem osahává.

A zase jeho telefon.

„Haló.“ To už do telefonu přímo piští. Začínám mít vážný problémy s řízením. Provoz i mlha s postupujícím časem houstne.

„Do Ostravy?“

„Kurňa! Ale my jedeme na jih.“ Zasahuji rázně do rozhovoru, aby to slyšela i druhá strana. vůbec netuším, co se to děje.

„Letecky ji posílají do Ostravy. Má specifickou skupinu krve.“ Kňourá přerušovaným frkotem do kapesníku.

„Jak je to daleko do toho Benešova, nebo kam to jedeme?“ bylo jeho poslední.

„Pět minut, už jsme tam. Vysadím Vás na vlak.“ Sakra, říkal, že nemá ani vindru.

„Podívám se, jestli mám nějaké drobné. Vždyť mi to vrátíte. Dejte mi na sebe telefon, ať si můžeme zavolat.“ Vytahuji peněženku a tam jenom litr. Sakra. Ale co? Litr ne litr. Tady to máte a upalujte na vlak. Jezdí to každou hodinu přes Prahu a pak Pendolínem. S úlevou ho vysazuji před halou a spěchám na tu první hodinu E4K, kde Korbič dělá určitě ve třídě takový bordel, že se divím, proč mi ještě zástupce nevolá, kde zase jsem.

O přestávce jsem ho zkusil prozvonit a volané číslo neexistuje. Ach jo.

Autor: Milan Kalous | úterý 29.11.2016 20:06 | karma článku: 16.37 | přečteno: 402x

Další články blogera

Milan Kalous

STOPAŘ - Veronika doma

Sedím u té pumpy neschopen čehokoli. Vzít si cizí osobu do auta je dnes opravdu hazard se životem. Pomalu mi dochází, co se vlastně stalo. Kontroluji. Doklady mám u sebe, brašna s laptopem je také na místě, mobil,... Sakra mobil.

6.12.2019 v 5:20 | Karma článku: 12.75 | Přečteno: 424 | Diskuse

Milan Kalous

STOPAŘ - Veronika ŽD

To mlčení je nesnesitelné. U Ždírce jsem to nevydržel. Tak mladá a v blázinci v Brodě? Od tama prý není návratu. To mi nějak nesedí. Přemýšlím nahlas. Jako první jsou zde přece psyhiatrická zařízení.

26.11.2019 v 7:19 | Karma článku: 11.26 | Přečteno: 440 | Diskuse

Milan Kalous

STOPAŘ - Veronika HB

Nezastavuj osamělé slečně. Nařkne tě ze znásilnění a budeš platit, platit, platit. Dokud tě úplně nezničí.

23.11.2019 v 4:49 | Karma článku: 19.00 | Přečteno: 747 | Diskuse

Milan Kalous

STOPAŘ - novodobé somráctví

Zastavit dnes stopaři je hazard se životem. Uvolňovaly se mantinely, uvolnily se i mravy. Pořád mám ale pocit, že jako řidič těm stopařům něco dlužím.

17.11.2019 v 5:04 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 607 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jiří Babor

Tvé horké líce

"Tvé horké líce na mé líce, pojď miláčku, ta vůně je od pšenice, pár obláčků nás bude chránit jemným stínem..."

8.12.2019 v 11:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 54 | Diskuse

Filip Vracovský

Přítel Sníh a kámoš Mráz

Poztrácené je nenávratně fuč, a nezbývá, než zavřít oči a zavzpomínat na to, když se člověk toužil rozjet s větrem v zádech...

8.12.2019 v 8:18 | Karma článku: 16.37 | Přečteno: 302 | Diskuse

Jakub Kouřil

Hladový démon

Slétli se démoni. Černí jako havrani a tiší jako netopýři. V tichosti seděli na bobku u černého ohýnku, a ohřívali si své pařáty. Ten nejmenší s hlavou velkou jako tečka v otazníku, se uklonil a promluvil ...

7.12.2019 v 20:28 | Karma článku: 5.96 | Přečteno: 154 | Diskuse

Dita Jarošová

O vlásek /povídka/

"Jedu po dálnici, nesmím usnout!" Sugeruje si Zuzka a bolí ji nos, čelo, má několik podlitin. Provoz je obrovský, je neděle, musí být fit zítra do práce. Přivezou celkem dva. Osvětlené Brno v zadním zrcátku se rychle vzdaluje...

7.12.2019 v 20:27 | Karma článku: 7.44 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Šik

Dívka, co pekla vánoční cukroví, které bylo hnusné

Zmanipulovat veřejnost jde snadno. Stačí fotografie se svůdnou ženou, vanilkovými rohlíčky, veselým textem a potom už jenom sdílet, sdílet, sdílet...

7.12.2019 v 18:00 | Karma článku: 14.80 | Přečteno: 489 | Diskuse
Počet článků 169 Celková karma 12.10 Průměrná čtenost 1486
Jen se tak dívám a naslouchám tónům kolem sebe.

Najdete na iDNES.cz