Neděle 8. prosince 2019, svátek má Květoslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 8. prosince 2019 Květoslava

ŠKOLA HROU - školní jídelna

28. 10. 2019 7:08:49
Tak už to začalo. Dva měsíce ve škole mi připadají, jako by měl už být konec školního roku. Vyždímaný, podrážděný, s příznaky totální únavy. Doufám, že je to jen ta podzimní a nebo jsem nastavil moc rychlé tempo.

Při obědové pauze v jídelně sedávám rád sám. Není to tím, že bych se stranil kolegů. Je to jen jeden z mála okamžiků, kdy mohu nabrat dech do druhého kola dne. Občas si přisedne kolega Jiří, využívající těchto dvaceti minut obdobným způsobem. Ani jednoho z nás nenapadne u jídla cokoli řešit, natož pak žáky. Jindy si ale přisedne i žák. Pak to je zlé.

"Pane učiteli mohu si přisednout?" Nemůžete mu říci "NE! NEEXISTUJE." Nezbývá než se smířit s faktem, že je konec ladění vaší psychické rovnováhy. Okamžitě vás to vrátí do hry.

"Pane učiteli mohu si přisednout?" Ptá se Martin s andělskou tváří. Mám ho rád. Je to takový usměvavý čipera s trefnými poznámkami, ať už se to týká výuky při hodině, nebo mimo.

"Jistě Martine. Dobrou chuť." Žáci tento odpočinkový čas využívají myslím stejně jako já. Nestalo se mi, že by u oběda škemrali o známku, nebo o odstoupení od výchovného opatření.

"Vy tu pane učiteli sedíte tak sám, že to vypadá jako by se s Vámi na škole nikdo nebavil." Můj úsměv ho zjevně potěšil. Rozesmál se tak, jak to umí jenom on. Nekoordinovaně, nahlas, avšak mile. Cítím, jak se za námi všichni otáčí, co že si to tam povídáme. Ani nedomýšlím, jestli s námi obědvá vedení školy.

"Martine, ty lumpe! To jsi mi přišel zkazit luxusní zážitek nad touto pečenou kachnou?" ptám se s výčitkou ve snaze vychutnat si poslední sousta.

V naší jídelně vaří neuvěřitelně dobře. Kde jaká restaurace by mohla závidět.

"Pane učiteli. To vůbec ne." trochu se zarazil vědom si rozruchu který způsobil.

"Jen mi to tak připadlo." špitl, aby se vzápětí opět neovladatelně rozesmál. Nakažlivý smích dostává i mne. Okolí se opět otáčí, aby se vzápětí opět uklidnilo a všichni si mohli užít toho gastronomického skvostu. Netrvalo dlouho a hyperaktivní čipera opět začal.

"A pane učiteli ..."

"Nech toho!" přerušuji ho rázněji ve snaze zabránit jeho opětovného pokusu rozbouřit relativně zklidněnou atmosféru. To, že jsem se vzápětí pousmál bylo však další roznětkou k jeho nekontrolovatelnému smíchu. Ještě že už mám dojedeno a mohu se zvednout. Při odchodu k okénku s nádobím monitoruji osazenstvo jídelny. Samozřejmě. Jsou zde všichni. Vedení, kolegové, účetní, uklízečky. Jestli se mne někdo zeptá o čem byla řeč, netuším co mu povím.

Autor: Milan Kalous | pondělí 28.10.2019 7:08 | karma článku: 11.16 | přečteno: 389x

Další články blogera

Milan Kalous

STOPAŘ - Veronika doma

Sedím u té pumpy neschopen čehokoli. Vzít si cizí osobu do auta je dnes opravdu hazard se životem. Pomalu mi dochází, co se vlastně stalo. Kontroluji. Doklady mám u sebe, brašna s laptopem je také na místě, mobil,... Sakra mobil.

6.12.2019 v 5:20 | Karma článku: 12.76 | Přečteno: 424 | Diskuse

Milan Kalous

STOPAŘ - Veronika ŽD

To mlčení je nesnesitelné. U Ždírce jsem to nevydržel. Tak mladá a v blázinci v Brodě? Od tama prý není návratu. To mi nějak nesedí. Přemýšlím nahlas. Jako první jsou zde přece psyhiatrická zařízení.

26.11.2019 v 7:19 | Karma článku: 11.26 | Přečteno: 440 | Diskuse

Milan Kalous

STOPAŘ - Veronika HB

Nezastavuj osamělé slečně. Nařkne tě ze znásilnění a budeš platit, platit, platit. Dokud tě úplně nezničí.

23.11.2019 v 4:49 | Karma článku: 19.00 | Přečteno: 747 | Diskuse

Milan Kalous

STOPAŘ - novodobé somráctví

Zastavit dnes stopaři je hazard se životem. Uvolňovaly se mantinely, uvolnily se i mravy. Pořád mám ale pocit, že jako řidič těm stopařům něco dlužím.

17.11.2019 v 5:04 | Karma článku: 15.46 | Přečteno: 607 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jiří Babor

Tvé horké líce

"Tvé horké líce na mé líce, pojď miláčku, ta vůně je od pšenice, pár obláčků nás bude chránit jemným stínem..."

8.12.2019 v 11:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 54 | Diskuse

Filip Vracovský

Přítel Sníh a kámoš Mráz

Poztrácené je nenávratně fuč, a nezbývá, než zavřít oči a zavzpomínat na to, když se člověk toužil rozjet s větrem v zádech...

8.12.2019 v 8:18 | Karma článku: 16.37 | Přečteno: 302 | Diskuse

Jakub Kouřil

Hladový démon

Slétli se démoni. Černí jako havrani a tiší jako netopýři. V tichosti seděli na bobku u černého ohýnku, a ohřívali si své pařáty. Ten nejmenší s hlavou velkou jako tečka v otazníku, se uklonil a promluvil ...

7.12.2019 v 20:28 | Karma článku: 5.96 | Přečteno: 154 | Diskuse

Dita Jarošová

O vlásek /povídka/

"Jedu po dálnici, nesmím usnout!" Sugeruje si Zuzka a bolí ji nos, čelo, má několik podlitin. Provoz je obrovský, je neděle, musí být fit zítra do práce. Přivezou celkem dva. Osvětlené Brno v zadním zrcátku se rychle vzdaluje...

7.12.2019 v 20:27 | Karma článku: 7.44 | Přečteno: 205 | Diskuse

Jan Šik

Dívka, co pekla vánoční cukroví, které bylo hnusné

Zmanipulovat veřejnost jde snadno. Stačí fotografie se svůdnou ženou, vanilkovými rohlíčky, veselým textem a potom už jenom sdílet, sdílet, sdílet...

7.12.2019 v 18:00 | Karma článku: 15.06 | Přečteno: 489 | Diskuse
Počet článků 169 Celková karma 12.10 Průměrná čtenost 1486
Jen se tak dívám a naslouchám tónům kolem sebe.

Najdete na iDNES.cz