Že mne ex požádá, abych na tu policii šel s ní, je jisté. Vždyť se mnou u právníka ani nebyla. Já byl naopak nabuzený na tu rozehranou hru, že jsem se na to ani nepřipravil.
"Dobrý den. Chtěli bychom podat žalobu na pana Zeibicha, bývalého přítele mé bývalé ženy." vypadlo ze mne bez přípravy na recepci policie. Jen jsem to vyslovil, uvědomil si jak to blbě zní. Jana i strážník mi to dali tázavým pohledem sežrat.
"Tak jinak. Chceme podat trestní oznámení na pana Zeibicha Tomáše, pro spáchání podvodu na mé ženě. Bývalé." dodávám. To znělo ještě hůře. Strážník se podíval kamsi za nás a položil logickou otázku.
"A čeho by se ten podvod měl týkat?" Jana mlčí, i když dotaz byl směrován evidentně na ni. Snažím se tedy pokračovat za ni. od toho tam přece jsem.
"Jana ..." promiňte, vás jsem se neptal. Teprve teď Jana zareagovala.
"Půjčila jsem mu tři sta tisíc a on je nevrátil."
"No tak to není na trestní oznámení, ale na občansko-správní spor." uzavírá strážník. Jana se otáčí k východu a šeptá.
"Neříkala jsem to? Nemá to cenu." zadržím ji v protisměru za ruku.
"Náš právník si to ale nemyslí." vstupuji do hry abych ukázal, že víme jaký je mezi těmito dvěma procesy rozdíl. Jakmile jsem vyslovil slovo právník, přichází kolega ze zadní místnosti. Nemohl rozhovor neslyšet.
"Pojďte se mnou, sepíšeme to!" mrkám na Janu s gestem Pata a Mata - je to tam. Teď to bude na ni. A bude to pro ni asi dost nepříjemné. Já o tom jejím karambolu nevím vůbec nic.
"Já počkám venku." točím se na schodech směrem dolů. Teď zase ona mne chytá za ruku.
"Pojď se mnou." A podívá se tak jako dítě poprvé ve školce
"Jen pojďte také." podpoří ji strážník. Co zbývá? Celé to trvalo čtyři hodiny. V neděli odpoledne. A není jisté, jestli to kriminalisté vyhodnotí jako trestný čin, nebo občansko-právní spor, kde jsou dveře již definitivně zavřené. Do třiceti dnů nám, tedy Janě, přijde vyrozumění. A potom za dalších třicet dnů, pokud to vyhodnotí jako trestný čin, jak vyšetřování probíhá. Dle právníka v této výši podvodu mu hrozí dva až pět let. To by ho snad opravdu mohlo vyděsit, aby si z mé rodiny přestal dělat srandu. Takže čekáme a já si vzpomněl na rčení TGM. "Nebát se a nekrást. A Potom to půjde."
