Stav legislativní nouze

Tak to máme zase tady. Sotva narostla ČSSD trochu křídla, naplnily se mé obavy. Zase začne to urážení, haštěření se kdo je v lavicích parlamentu ožralejší, nekonečně dlouhé proslovy o globálním oteplování a kdyby to časově nedalo, tak případně o tisícilété zimě, co nás letos určitě čeká. Jen aby se nestihly schválit návrhy druhé strany.

Zkuste si to

Pan Dr. Ráth opět nezklamal a pan Sobotka jak by smet. Ještě tam chyběl tří hodinový projev Paroubka a bylo by to komplet.Doufám, že i levicoví voliči prohlédli, že nás čekají opět čtyři roky, kdy se nic nevyřeší, jeden bude plivat na druhého a nejzajímavější novinkou z politiky bude kauza ožralého poslance, který to na schodech neustál a skončil pod řečnickým půltem. Ach jo.

Slíbil jsem mému nevidomému příteli Jiřímu tady z bloguidnes , (také píše blogy a myslím daleko lepší než jsou ty mé), že další mé psaní nebude v nadsázce. Pokusím se tedy v tomhle politickém marasmu o racionalitu, i když mi to připadá nemožné.

Zkusil jsem to a fakt to nejde. Třikrát jsem to přepisoval, mazal vylaďoval a nejde. Prostě ne.

Nejde to!!! Racionalita né!

A tak se zase musím uchýlit k fikci.

Takže, páni poslanci:

„Zkuste si alespoň jeden den ráno zavázat oči černou páskou a vyrazit do té vaší „práce“. Nesmíte ale podvádět, na což máte od přírody talent.

Zkuste si ráno s páskou na očích najít toaletu, kartáček na zuby, kravatu, (Notebook si brát nemusíte), z věšáku sejmout bílou hůlku a vyrazit. Jestliže se Vám vůbec podaří dorazit do sněmovny a odpočítat si svou lavici, zaposlouchejte se do jednotlivých návrhů svého stejně „oslepeného“ kolegy.

Váš první problém bude rozpoznat podle hlasu, kdo právě za řečnickým pultem stojí? Je fakt, že podle hlasu známých řečníků poznáte ty největší křiklouny. Ale s těmi méně známými, co se drží v ústraní můžete mít problém.

Pak nastane okamžik, kdy by jste si měli dělat poznámky na případnou oponenturu a tak budete odkázáni jen na to, co Vám uvízne v hlavě. Měla by to být podstata myšlenky.

 To nejdůležitější Vás ale čeká. Budete totiž návrhy svých kolegů příjmat s nepoznanou pokorou. Ve tmě se totiž tak trochu každý bojí. Navíc, pokud by jste chtěli sami vy podat jakýkoliv návrh, bude prosycen tou samou pokorou, s kterou Vám naslouchají Vaši kolegové.

No řekněte, nebyl by to úžasný stav? Myslím, že přímé přenosy z parlamentu by ve sledovanosti několikanásobně převálcovali talentmánii a jiné stupidní pořady.

Přál bych Vám tedy, až na Vás zase zamíří kamera ČT, aby jste se uměli vžít do tohoto pocitu nevidomého jako je můj přítel Jiří, který ty Vaše šplechty musí snášet úplně poslepu.

Já osobně jsem přesvědčen, že vás raději vůbec neposlouchá. Já na jeho místě bych to tedy rozhodně nedělal.

Jiří ahoj a opatruj se.