Očkování

Zaútočila bez okolků. „Ty ksindle! Co si o sobě myslíš? Že ti tady budu dělat kurvu se služkou? Její verbální laser se nese poklidným nedělním ránem a já zvolna procitám z opice. „Miláčku?“ zkouším po dobrém.

„Dobytku! Ty se tu budeš válet jako čuně a já budu makat? Tak to tedy ne! To že jsi nás vzal pod svou střechu, když mi bylo nejhůře je jedna věc, ale to že jsi ze mne udělal za pouhý rok citovou trosku je věc druhá.“

„Miláčku, nebylo by kafe?“ odvádím řeč od problému, ale místo odpovědi mi do postele přistává obsah nedopitého půllitru ze včerejší noci. Jako spása se ve dveřích se zjevuje rozespalá Elizabeth.

„Mami? …“

„Neříkej mi mami.“ Zažene rozespalou dceru zpět do pokoje a dál se věnuje mé zmáčené maličkosti.

„Tak poslouchej ty debile! Vystřel uklidit do kuchyně ten svinčík, setři schody, objednej 3 pizy a vypadni“ Řve s razancí pro mne dosud nepoznanou a není pochyb, že to myslí vážně.

Něco takového jsem ještě nezažil. Vím, nejsem dokonalý a snad jsem ji včera i nechtěně urazil. Ale tohle? Jediná šance je přistoupit na její hru. Plížím se tedy do kuchyně s pokorou která je mi pro tuto chvíli jedinou oporou.

Z dob dětství vím, že důležité je nejdříve vysát a pak teprve setřít. Sunu se tedy do přízemí pod schody pro vysavač ETA. Dělá dost velký kravál aby zahnal její zlobu a mně dal čas na rozmyšlenou.

„Co se stalo? Celý rok byla samý vtip, pozitivní nálada z ní jen stříkala a vše se zdálo fajn.“

Musím to pojmout s nadhledem. Přidávám na vysavači nejvyšší výkon.

Konečně.

Klid.

Mám čas se zamyslet, i když se u toho potím jak vrata od chlívu. Do vysávám se do prvního patra, přitom periferně ji pozoruji, jak si nalévá víno a demonstrativně si sedá obkročmo na židli.

Zdá se, že se to již přehnalo. 

Pokouším se o usměv, jako že je to za námi a vše se zase sedá do starých kolejí. Jakmile mne zmerčí,  opět stratuje. Opět po mně vrhá cosi mokrého a tak se stahuji zpět za schodišťové dveře.

„Plesk.“

„Otři si tu svou zpocenou tlamu tím mopem a vypadni. Víš co jsi? Víš co ty jsi za hovado?“ prchám tedy s kamarádkou Etou dál do chodby a přidávám na výkonu vysavače na maximum. Kvičí jak špatně trefená svině

Vím, je vážně nemocná a trvá to už dlouho. Idiopatická ………………Už ten termín nahání hrůzu. Doktoři jsou bezradní a na férovku ji oznamují.

„Tak to tohle nezabralo, zkusíme tedy …..“

A tak dál snídá tuny prášků a nikam to nevede.

Pořád dokola.

Doktoři to už bez okolků přiznávají, že si s ní nevědí rady. Tři měsíce ve špitále a výsledek? Třicet kilo navíc z chemie.

Nedivím se, že je naštvaná. Kdo by nebyl? Nechávám tedy puštěný vysavač a mizím z domu.

„Ne takhle ji tam nechat nemohu. Takhle ne.“ Vracím se přímo nahoru a přes dveře se ptám.

„Má paní? Budete si přát Quatro, nebo Mazzarellu?“ Ticho.

„Má paní, jste v pořádku?“ Pro jistotu přidržuji kliku předcházejíc dalšímu případnému přímému útoku.

Nic, jen ticho. Neslyšně pootvírám dveře. Hlavu má v dlaních a pláče.

„Karol?“

„Ty jsi takový vůl a já tak unavená. Jsem fakt strašně unavená. Už nemám sílu. Sakra. Co jsem komu udělala? Otáčí se ke mně a pláče mi do zpoceného podpaží.

„To zvládneme brouku.“ Utěšuji roztřesený uzlíček nervů. 

„Prd zvládneme. Prd.“

„Uděláme si hezkou neděli. Ju?“ pokračuji ve své nefunkční primitivní terapii. Naplno mi dochází, čím vším si prošla. Když jsem ji tehdy potkal, jen zářila a dokázala bavit celý autobus v jedné osobě.

Začalo to tehdy, když farmaceutický průmysl spustil tu zločinnou reklamní kampaň na preventivní očkování proti chřipce. Já to vnímám jako zlegalizované pokusy na lidech. Za tisíc korun si do sebe nechat pustit sajrajt, aby se organismus vyrovnal s případným silnějším sajrajtem, který bezpochyby určitě příjde.

Občane pozor!

„Španělská chřipka je za dveřmi.“ Kdo tyhle bláboly pouští do éteru?

Janinu to svinstvo připravilo o slezinu a předurčilo k celoživotnímu léčení na hematologii s pražádnou vyhlídkou na cokoli.

Verdikt zní jasně. Buď bude mít v pořádku krev a nebo sníženou imunitu a naopak!Vyber si človíčku.

A odvolání? Odvolání?!

Je tady v tom bordelu vůbec nějaké odvolání? Jak si tohle vůbec můžou dovolit? Jak to, že za to není ještě nikdo zavřený?

Na odpověď přijdu snad příště.