Čest poraženým

Takhle to dál nejde. Nebudu psát o rakovině,ani Janině,ani o její vagíně. Mám totiž takové neblahé tušení, že všechno je úplně jinak a že jako starej vůl jsem zase naletěl. Vrhnu se tedy do práce.

Vyplním tento čas intenzivní prací ve školství a budu myslet jen na příjemné a veselé věci. Pokud  to ovšem v tomto novodobém prostředí vzdělanosti a morálky půjde.

Takový Korbič. Do školy si chodí, kdy chce, upravený podle intenzity pařby z předešlého dne. Přijde si s nevinným úsměvem idiota na druhou hodinu a nevíš, jestli je zhulenej, nebo si z tebe dělá dobrý den. 
„Dobrý den pane učiteli. Umluvte můj pozdní příchod, ale slunce dnes vstalo dříve, než jsem procitl.“
Třída zaburácí a já vím, že je po výuce.
„Kamile, já ti tohle tolerovat nebudu. Jak k tomu přijdou ostatní?“ výmluvně se otírám o dav v lavicích v naději že mi přitaká.
„Pane učiteli, já vám to tedy řeknu.“ Třída nápadně utichá plna očekávání, co přijde.
 „Já si po ránu musím dát minimálně jednu hodinu parní lázeň a pak nestíhám.“ 
„Cože?“
„Jinak mé tělo nefunguje.“ Reaguje zcela vážně, že by mu to člověk i věřil.
„Kamile! Já tě z tohohle ústavu dostanu, jestli mne budeš dál ….“
Nálada ve třídě exploduje. Cítím ředitelku pod naší učebnou. Cítím převahu davu.
„Tak a ven!“ zařvu a rázně kynu směrem ke dveřím. Nedivil bych se, kdyby i ta ředitelka přišla, co že se to tam na tom druhém patře nad ní děje. I dav se leká a utichá.
Korbič usedá na své místo a komediálně si vybaluje učební pomůcky. Přitom si jen tak brouká.
Náhle je ticho, že bys slyšel i Melicharovo kručení v břiše.
„Vy mne odsud nedostanete pane učiteli.“ Tím, že se atmosféra zklidnila, ještě rád přistupuji na jeho hru.
„A proč si myslíš, že ne?“ 
„Protože za každou duši v tomto ústavu naše paní ředitelka pobírá čtyřicet tisíc korun a těch se jen tak nevzdá.“ Pleskne sešitem o lavici, jako že je připraven k výuce.
A jsem v řiti. Co na to říci? Vždyť má pravdu. Jsem bezmocný a poražený. Neschopný soustředění.
„Do konce hodiny si tedy pustíme poučný dokument: Nikola Tesla a jeho šílená elektřina.“ 
Neobratně vycouvávám z marného sporu, abych nabral dech na E2K, kde na mne již jistě čeká Gregor, podobný týpek Korbičovi.