STOPAŘ - funebrák

9. 11. 2019 6:22:41
Je dobře, že dnes už tolik stopařů na cestách není. Je dobře, že to studenti nemají zapotřebí a jezdí téměř zadarmo. Je ale škoda, že přijdou o ty zážitky, co jsme na stopu zažívali my. Tak třeba tenhle.

To ráno jsem vyloženě neodhadl. Přes noc nasněžilo deset čísel a nad ránem začalo mrznout. Ale už jsem se rozhodl. Do Brna jedu stopem. Zkouška začíná až v jedenáct, když budu stát na Hradubické v pět ráno, nemůže to nevyjít. Ouha. Ty lakýrky a kvádro do toho sněhu moc nejdou, ale co. Bundu mám, lakýrky hodím do báglu. To mne ujistilo, že se to dá. Doťapal jsem na výpadovku s vědomím, že v takové kose mi minimálně třetí auto zastaví. Nad takovým blbcem v kvádru se slituje každý druhý. Ouha. Půl hodiny a jeden vůz. V protisměru. Pohřebák. Škoda 1203 bruslila opačným směrem.To je divný. Ne Milane, ty jsi divný. Začínal jsem si uvědomovat svou debilitu. Kolem ojínělé stromy jak v Mrazíkovi a do stále klesající teploty mi přimrzalo úplně všechno. Tak tohle jsi nezvládl. Po hodině to balím a ztuhlou chůzí se posouvám k nejbližšímu MHD. Když tu? Světla mým směrem. Ha, že by? Po hodině. Zaujmu postavení zoufalce, což nebylo tak těžké. Minul mne. Naštěstí. Bruslil úplně stejně jako ten pohřebák před půl hodinou. Ale vždyť to je on. Nebo dnes jezdí jen pohřebáci? V podchlazeném mozku hledám racionální úvahu. Nevěřícně se ohlížím, co je to za přelud. Brzdí. Ne. Klouže se. Dosmýkává. Brzdová světla jasně signalizují, že se něco děje. Nevěřím. Zastavil až padesát metrů za mnou a já fakt váhám. Je to jak v hororovým filmu ze západu. Nicméně nohy mám tak ztuhlé, že bych snad na tu zastávku MHD ani nedošel. Tak to zkusím. Odtrhnu přirezlé zafoukané dveře spolujezdce. Ty vole. Za volantem sedí vyschlá postava. Lícní kosti vystouplé , ruce šlachovité, pohled nepřítomný. O krok couvám.

"Tak jedeš? Nebo jsi mi sem přišel jen pustit tu kosu?" Nečekaně se usměje nad zdařilým vtipem a poukáže na stále otevřené dveře.

"JJJasně. AAA ddík." koktám zimou i strachem. Soukám se do relativně vyhřáté kabiny. Rozjíždíme se ztuha. Tam, sem, tam sem. Konečně se dodávka chytne a vypadá to že to vyjde.

"Ještě jsem nepřezul." komentuje svůj úspěch rozjezdu. Mně už je to ale jedno, hlavně že sedím a fouká na mne skřípající vlahý ventilátor.

"Kam to bude studente?" pokračuje pohledem na mé klepající se kolena v tesilkách.

"BBBrno." stále nejsem schopen vypravit ze sebe kloudné slovo. Vycítil to a tak mne nechal tát. Bruslili jsme si po té prázdné cestě první třídy tak jak to uměly jenom dodávky škoda 1203.

"Jedu jen do Svitav. Rozední se a tam už někoho chytneš." uvažuje za mne. Jen pokyvuji a už mi je mnohem lépe. Tak si to tak dál bruslíme, když v tom za námi světla. Rychlá světla. Taky bruslící. Funebrák zpozorní, narovná se a podřadí, na dva, pak na jedna. Tlačí se krokem na závěj až téměř stojíme. Světla jen tak tak protancovala kolem nás a já jen zaznamenal značku Žiguli.

"Jen spěchej. Karel taky spěchal." komentoval starý muž ve stojícím autě a zapálil si cigaretu Start. Nechápu. Zařadil a již navyklým rozbruslením jsme se pomalu rozjeli.

"Rozepni si tu bundu, ať se trochu prohřeješ zevnitř než tě vyhodím." Má pravdu. že mne to nenapadlo dřív. Jak se tak soukám z rukávu, okem zahlédnu v malém okénku rakev. Do teď jsem si nepřipouštěl, že by tam mohla být. Začalo mi být opravdu příjemně. Otočím se tedy ještě jednou. Na rakvi štítek.

- KAREL NOVÁK, 34 let. AUTONEHODA -

Autor: Milan Kalous | sobota 9.11.2019 6:22 | karma článku: 18.05 | přečteno: 475x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 6.97 | Přečteno: 101 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.73 | Přečteno: 197 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 197 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.98 | Přečteno: 131 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.10 | Přečteno: 192 | Diskuse
Počet článků 177 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1463
Jen se tak dívám a naslouchám tónům kolem sebe.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...